[161v]číslo strany rukopisujakož ten biskup kázal, měli sú. Neb z toho od starých i od mladých bude chválu věčnú mieti.

Zatiem vstav jeden řěčník toho sboru jménem Henricus de Piro[4]prokurátor koncilu, svým obyčějem nabádal a napomínal ten sbor, aby súd proti mistrovi Husovi dokonali až do koncě. A inhed vstav jeden biskup od toho sboru vydaný, vstúpiv na tu stolici, na niež oni svá ustavenie vzpravovachu, i četl běh položenie té přě, která sě jest mezi mistrem Janem a mezi arcibiskupy a preláty pražskými v Římě i jinde dála, i ten běh, kterýžto sú ti poručníci od toho sboru proti mistrovi Husovi tudiež vedli až do odsúzenie. A potom četl ty artikule, na kteréžto sú proti mistrovi Janovi svědky v Prazě i v Konstanci vedli, a jiné také, kteréžto sú jemu z jeho kněh obyčejem napřěd psaným vybrali, kteréžto artikule k výstrazě budúcím a k odehnání falše a lži těch súdcí mistr Jan i s popsáním úmysla svého, kterak jemu je křivě připisují, jichž jest nikdy nedržal, v tom žaláři přěd smrtí svú rukú popsav, svým jest je ven vyslal. Avšak některé z nich tuto položím pro položenie jeho odpovědí, jakož jest tudiež odpověďal.

A zvláště kdyžto sú tento prvý artikul a kus četli, že jedna jest cierkev svatá obecná a ta jest sbor všěch vyvolených k spasení, tehdy mistr Jan Hus velikým hlasem odpověděl a řka: „I ovšem, já to znaji, že jedinká jest cierkev svatá obecná. A ta jest sbor všech vyvolených k spasení[5]„vyvolených k spasení“ je dopsáno touž rukou pod řádkem zde na světě i těch v před[162r]číslo strany rukopisupeklí