před[162r]číslo strany rukopisupeklí a také v nebi, kteřížto sú tělo skryté hlavy pána Jezukrista.“ {Nota.}cizojazyčný marginální přípisek soudobou rukou A když tak k tomu i k jiným odpoviedáše, tehdy kardinál kamaracenský vecě jemu: „Mlčiž nynie, potom dobřě ke všěm spolu budeš odpoviedati!“ Mistr Jan jemu odpovědě: „Kterak mám ke všem spolu odpoviedati, poněvadž nemohu všěch spolu pamatovati?“ A když opět k jiným, kteréžto opět proti němu čtiechu, odpovědati chtieše, vstav kardinál florenský, jenž bieše druhý súdcě k vyřčení súdu proti mistru ustaven od toho sbora, i vecě k mistru Janovi: „Mlčiž již, však sme tě dosti slyšeli!“ A opět vstav i vecě těm póhončiem a duchovním[6]ve slově přepisováno buřicóm, jenž okolo mistra Jana Husi stáchu: „Přikažtež mu, ať mlčí.“ A mistr Jan vysokým hlasem prosieše, rucě spínaje, a řka: „Prosím pro buoh, přěslyšte mě, aby tito, jenž okolo stoje, nemněli, bych které bludy držal. Však přěs to učiníte se mnú, jakž sě vám bude zdáti a líbiti.“ A když mu vždy nedachu mluviti, ani k těm kusóm odpoviedati, kteréž tudiež naň čtúce, vediechu jimi, jeho viniece, klekl na svá kolena, spen rucě a oči vzhóru k nebi zdvih, nábožně sě modléše, svú při pánu bohu, najspravedlivějšiemu súdci, hlasitě porúčěje, a to častokrát tudiež mezi těmi žalobami opětováše.

A když dokonachu artikule z jeho kněh vybrané, čtli sú proti němu artikule, kteréž sú svědkové naň svědčili,