[160r]číslo strany rukopisunaučenie, jehož jest z Písma svatého žádal, nedadúce.

Tehdy u pátek po svatém Petru téhož léta, jenž bieše pátý den črvna[a]črvna] Crzwna měsiece, král Zigmund, uherský král, jenž jest byl mistra Husi rozličně klejtoval a svými zvláště listy ubezpečil, aby k tomu svolání přijel, věda již konečný úmysl toho sboru, i poslal jest urozené pány, pana Václava z Dubé, jinak z Leštna, pana Jana z Chlumu a jiné čtyři biskupy, k mistrovi Husovi do kláštera k bosákóm, aby zvěděli konečný úmysl jeho, chce li ty artikule a kusy skrzě svědky proti sobě vydané a také jiné z knih jeho, jakož svrchu psáno stojí, vybrané konečně držěti, čili jich sě chce vedlé uloženie toho sboru odpřisáhnúti a proti nim odporně kázati, psáti a učiti, jakož mu ten sbor nalezne a usúdí. A když sú mistra Husi přěd ně z žalářě vyvedli, pan Jan z Chlumu řekl jest k němu takto: „Aj, mistře Jene, myť sme lajkové a nemnoho učení a v těchto věcech neumiemeť raditi. Protož viz, čiješ li sě, že si v kterém koli kusu z těch, jimiž tě tento sbor viní, scěsten a vinen, nestyď sě toho strpěti a odvolati. Pakliť tvé svědomie ukazuje, že nejsi těmi kusy vinen, jimiž oni tě vinie, nikoli nečiň proti svému svědomí, aniž lži přěd tváří boží, ale radějí stój až do smrti v té pravdě, kterúž si z zákona božieho poznal a z Písma svatého.“ A mistr Jan, stoje a zaplakav, pokorně odpovědě a řka: „Pane Jene, věz to za jisté, bychť věděl, že bych co