[65]číslo strany rukopisuať by se řeč před rozumem neutíkala. Nikdá se nestyď, když se máš čemu dobrému učiti. Ženě se tejných věcí nesvěřúj, neb jest ona blekotná a plískavá. Což každý den prácí svou získáš, toho k budoucímu času[fw]času] čaſů přispořúj, nebo lépe jest, aby nepřátelům po smrti zůstalo, nežli dokudž by živ byl, od přátel opuštěn jsa, z potřeby žebrati měl. Pozdravúj rád, nebo i psi, vrtíce vocasy, chleba sobě zasluhují. Velmi mrzká a nepříjemná věc jest, žerty s chudých míti a jim se posmívati. Což užitečného jest, tomu se učiti nepřestávej, a po moudrosti ustavičně se ptej. Což od koho vypůjčíš, to zase navrať, což nejspíš můžeš, ať by potom tím ochotněji[fx]ochotněji] ochotněgj půjčili. Můžeš-li komu co prospěti, toho sobě učiniti neobtěžúj. Lehké žváče a zlolejce z domu vyháněj. Svých slov i skutků[fy]skutků] Skutku přátelům svým mlčelivým se svěřúj, však tak dělej, aby toho potom nepykal. Jestližeť na tě neštěstí přijde, toho těžce nenos, ale lehkomyslně sobě to obrať. Zlým a zlobivým rady nedávej, ve zlých mravích a obyčejích žádného nenásledúj. K hostem a k přespolním vesele se ukazúj, aby tebe též tím vděčnějí, když by vandroval, přijali. Dobré učení jest nejlepší lékařství proti mysli neřestem. Tenť právě šťastný [66]číslo strany rukopisuslouti může, kdož věrného přítele má. Tejného nic tak není, aby toho čas najevo nevynesl. Tou takovou správou a učením již napraveného nechal Ezop Ena odjíti. A Enus z toho učení sám k sobě přišed, velice toho želel, že Ezopa tak těžce obžaloval a skůro o hrdlo připravil. I zastekši sobě, všel na jednu převelmi vysokou věži a s ní dolů skočil a tak hanebně život svůj skonal, nebo také zle živ byl.

Když pak se již ty věci[fz]věci] wěcý vykonaly, kázal Ezop ptáčníky svolati a rozkázal jim, aby mu čtyry mladé orly zjednali a ti aby byli z pokolení velikých orlův. A když mu je přinesli, učil je, vábě se s nimi, nahoru a dolů za masem létati[ga]létati] letati a k nohám jim přivázal korbičky k tomu připravené a do nich malá pacholátka s masem vsadil a jakž oni koli tím masem hnuli, nahoru aneb dolů, za sebou je vábíce, tak se ihned ti orlové obrátili a za tím masem letěli. Když pak již ti ptáci hotoví byli a dnové delší byli, Ezop táhl přes moře s odpuštěním krále Licera do Egyptu, s důvěrností[gb]důvěrností] důwěrnoſti a s velikou nadějí[gc]nadějí] naděgj, že těm z Egyptu veliký div učiní a ukáže. Vidouce pak Egyptští velikou nepodobu při Ezopovi, měli s něho posměch a za lehkého kejklíře jej pokládali. A tomu nerozu[67]číslo strany rukopisuměli,