povol[55]číslo strany rukopisuní byli. Však proto všickni na tom zůstali a snesli se, aby zvěděli, co Ezop k tomu raditi bude. Když pak již prošen byl Ezop, aby radu svou dal, vstoupil na vyhlašující věcí obecných stolici a řekl: Páni z Sámu, abyšte králi berně ani dani nedávali, k tomu bych já tak radil, ačkoli vidím, že všickni k tomu jste nachýleni. A této mé rady příčinu chci vám krátce pověditi, proto abyšte mohli tím lépe raditi, což by užitečného obecnému dobrému bylo. Štěstí lidem v tomto světě dvě cesty, kterýmiž by živi byli, ukázalo. Jednu svobody, a téť dojíti počátek jest velmi tvrdý, drsnatý a naprosto že jako po břitvách se ho dojíti musí, ješto to s velikou těžkostí[eq]těžkostí] těžkoſti přijde. Konec pak té jest upřímý, rovný a všemi obyčeji v okrouhlost vykonaný. Druhá pak cesta jest služby a mánství. Té cesty počátek jest lehký a velmi snadný, beze všech pahrbkův. Konec pak jest převelmi velice drsnatý, nižádné cesty k vyjití[er]vyjití] wygjti nemaje, leč s velikou prácí[es]prácí] prácy a nesnází. Toť jest, což vám pověditi jsem chtěl. Slyšíce to lidé z Sámu, poznali, co by jejich obci dobrého a užitečného bylo a všem vůbec ta rada Ezopova se líbila, že řekli: Poněvadž my svobodní sme, nechceme se v žádnou službu dobrovolně dáti. S tou odpo[56]číslo strany rukopisuvědí poslali toho královského posla domů. Slyše to Krézus, zarmoutil se v mysli své a to nejvíce proto, že jiná města zstrašil. I myslil, aby mnoho lidu poslal proti měšťanům sámským, ale posel ten odvedl ho od toho, řka: Králi, nikoliv, jich nemůžeš přemoci, leč Ezopa, kteréhož rady všecko město poslouchá, dosáhneš. A můžeš skrze poselství od sámských žádati, kdyby Ezopa poslali, že jim všem chceš milost ukázati a daně i berně odpustiti. Když pak oni to učiní, tedy máš Sámské v moci[et]moci] Mocý a v ruce své. Tak poslal král Krézus jednoho vládyku z rady své do Sámu. Ten přijev tam, v plné radě a obci rozkaz královský oznamoval i také žádost jeho vypravoval a obecnému lidu radil, aby Ezopa králi poslali. Ezop k tomu přivolán byl, kterémuž vůle královská oznámená byla. K tomu Ezop vetce: Muží z Sámu, jáť nedbám, abych k nohám královským vydán byl, ale chci vám prvé jednu pěknou rozprávku pověditi.

Času jednoho, když nerozumná zvířata obecní sněm měla, tehdáž se zprotivili vlci ovcím. Před kterýmižto ovce, když se nemohly obrániti, žádaly psův za pomoc. Ti vždycky zastávali a ochraňovali ovce a za ně bojovali a vlky zaháněli. Uznavše to