[75]číslo strany rukopisupustiti, ale násilně z města ho vedli a jemu smrt učiniti chtěli.

Ale však ještě tu vyklouz jim a utekl do chrámu Apolinovu na oltář jeho. Proto mu nic nespomohlo, ani ten outěk, ani ten oltář, neb ti z Delfu vytáhli jej mocí z toho chrámu, s hurtem velikým s oltáře ho ssadili a k místu ho přivedli, když ho měli dolů strčiti. Když pak Ezop viděl, že ho tak ohavně vedou, řekl k nim: Vy neřádní měšťané z Delfu, ani boha ctíti chcete, ani jeho chrámu, do kteréhož jsem vám nejprvé utekl. Však oni nic na jeho slova nedbali, ale předce ho k místu popravnímu vedli. Vida pak Ezop smrt již sobě nastávati, řekl k nim: Vy zlobiví a ukrutní lidé, poněvadž vašeho předsevzetí změniti radou svou nemohu, ještě vás prosím, abyšte mou tuto báseň opravdu slyšeli a k srdci ji připustili: Dědinník jeden sstaral se v svobodném dvoře, takže nikda do žádného města nechodil. A žádaje, aby ještě mohl město ohledati, prosil přátel svých, aby jej do něho dovezli. Oni zapřáhli osly do vozu, a dvořáka toho na vůz vsadivše, takto k němu řekli: Mrskej jen a žeň ty vosly, teda oni sami tebe do města dovezou. A když se ten starý dvořák tak vezl, strhši se vítr, vše[76]číslo strany rukopisucken prach zbouřil, a sehnav mračna, tmu učinil, takže ti voslové z pravé cesty zabloudili[ha]zabloudili] zalaudili a přišli s nim na jednu vysokou skálu a na nerovnou cestu. Poznav sedlák starost smrtedlnou, takto hlasem žalostným zavolal: O Bože, v čemž jsem já tebe rozhněval neb urazil, že tak hanebně a bídně musím umříti? A ještě ne od koní plachých, ani rytířských, ale od nejmrzčejších a hanebných voslův s světa sveden budu. Tak také já velikou žalost mám, že jsem od urozených a znamenitých lidí nezahynul, ale od ničemných neužitečných lotrův musím zabit býti. A jsa veden bránou k místu popravnímu, opět báseň rozprávěl: Zajíc, hnán jsa od orla, skryl se v louži hovniválově, žádaje skrze něho při životě zůstati a zachován býti. Hovnivál[hb]Hovnivál] Howniwal prosil orla, aby již poddávajícímu se sobě nepohrdal a aby ho nezabijel a to aby pro Jupitera, krále[hc]krále] Krale jiných všech bohův, udělal. Ale orel hněvem křídly zatřepav, hovnivála od sebe odrazil a zajíce roztrhnuv[hd]roztrhnuv] roztrhnůw, snědl. Hovnivál[he]Hovnivál] Howniwal potom letěl za orlem, aby o jeho hnízdu zvěděl. A vletěv tam, vejce jeho vyválel a potloukl. Orel to těžce nesa, kdo by to tak smělý byl, že by mu překaziti měl, myslil. Ihned po druhé na vyšším místě hnízdo sobě udělal. Tu též