ha[73]číslo strany rukopisunebně vzebral? Když pak zjevně tomu Ezop přede všemi odpíral, i také svědomí těch, kteříž proti němu je vydávali, haněl. Ti, kteříž posláni byli, hned rozvazovali tlumok jeho a nalezli v něm ten zlatý koflík a každému jej ukazovali, jednomu po druhém pravíce a takovou pověst o něm rozhlašujíce. Potom Ezopa jakožto jiného kostelního zloděje a loupežníka s velikým křikem a hlukem do žaláře vedli. Ezop pak o vší té nevěře a lsti složené nic nevěda, prosil, aby ho pustili. Ale oni mnohém tíže ho vsadili a ukazovali. Vida to Ezop, že žádné cesty najíti nemůže, aby se mohl odtud vyprostiti, i také poznav, že rada všecka proti němu jest, těžce té křivdy a toho neštěstí želel. A již v žaláři sedícímu přišel jeden, s nimž prvé známost měl, jméno jeho bylo Demas. Ten vida ho zarmouceného, řekl k němu: Proč se tak velmi rmoutíš? Buď dobré mysli a měj dobrou naději, sám se těše.

Potom měšťané z Delfu v otevřeném soudu odsoudili Ezopa jakož jiného kostelního zloděje, a vyvedše ho z žaláře, na skálu velmi vysokou ho přivedli a dolů sstrčiti chtěli. Porozuměv již tomu Ezop, řekl k nim: Toho času, když nerozumná zví[74]číslo strany rukopisuřata pokoj měla, stovaryšila se myš s žábou, potom ji zvala k večeři, a všedše spolu do jednoho bohatého člověka špížerny, v kteréž nalezly chléb, fíky a med a sic ještě rozličné jiné dobré pokrmy. Tu řekla myš k žábě: Již jez a vybírej sobě, z kterýchž pokrmův chceš, a to z těch, kteříž se tobě nejlépe líbí. Když pak se již s radostí[gv]radostí] radoſti rozličnými pokrmy nasytily, řekla žába k myši: Již já také chci, aby ty mého pokrmu koštovala. Protož podiž se mnou, však jestliže k plynutí[gw]plynutí] pljnutí lenivá jsi, aby se tobě žádná škoda a nic zlého nestalo, chci já tvou nohu k své přivázati. A svázavše její a svou nohu v hromadu, do vody s ní vskočila a tak plynoucí[gx]plynoucí] pljnoucí myš za sebou táhla. Porozuměvši pak myš, že již umříti musí a od žáby z toho světa sjíti, těžce toho želela a naříkala, řkouci: Já lstí[gy]lstí] Lſti zahynu, nic vinna nejsouc, ale z těch myší, kteréž živy zůstanou, přijdouť, kteříž smrti mé pomstí. A v tom přiletěv luňák svrchu nad jezero a pochytiv tu myš i s žábou, obě je snědl. Téžť já ubohý, nevinný od vás z tohoto světa sveden budu a vy potom jinou spravedlností[gz]spravedlností] Sprawedlnoſti trestáni budete, nebť Babylon a země řecká mne pomstí, i smrti mé, kterouž vy mně činíte. A ačkoli z Delfu to slyšeli, však proto nechtěli ho