ať by se řeč před rozumem neutíkala. Nikdá se nestyď, když se máš čemu dobrému učiti. Ženě se tejných věcí nesvěřúj, neb jest ona blekotná a plískavá. Což každý den prácí svou získáš, toho k budoucímu času přispořúj, nebo lépe jest, aby nepřátelům po smrti zůstalo, nežli dokudž by živ byl, od přátel opuštěn jsa, z potřeby žebrati měl. Pozdravúj rád, nebo i psi, vrtíce vocasy, chleba sobě zasluhují. Velmi mrzká a nepříjemná věc jest, žerty s chudých míti a jim se posmívati. Což užitečného jest, tomu se učiti nepřestávej, a po moudrosti ustavičně se ptej. Což od koho vypůjčíš, to zase navrať, což nejspíš můžeš, ať by potom tím ochotněji půjčili. Můžeš-li komu co prospěti, toho sobě učiniti neobtěžúj. Lehké žváče a zlolejce z domu vyháněj. Svých slov i skutků přátelům svým mlčelivým se svěřúj, však tak dělej, aby toho potom nepykal. Jestližeť na tě neštěstí přijde, toho těžce nenos, ale lehkomyslně sobě to obrať. Zlým a zlobivým rady nedávej, ve zlých mravích a obyčejích žádného nenásledúj. K hostem a k přespolním vesele se ukazúj, aby tebe též tím vděčnějí, když by vandroval, přijali. Dobré učení jest nejlepší lékařství proti mysli neřestem. Tenť právě šťastný slouti může, kdož věrného přítele má. Tejného nic tak není, aby toho čas najevo nevynesl. Tou takovou správou a učením již napraveného nechal Ezop Ena odjíti. A Enus z toho učení sám k sobě přišed, velice toho želel, že Ezopa tak těžce obžaloval a skůro o hrdlo připravil. I zastekši sobě, všel na jednu převelmi vysokou věži a s ní dolů skočil a tak hanebně život svůj skonal, nebo také zle živ byl.

Když pak se již ty věci vykonaly, kázal Ezop ptáčníky svolati a rozkázal jim, aby mu čtyry mladé orly zjednali a ti aby byli z pokolení velikých orlův. A když mu je přinesli, učil je, vábě se s nimi, nahoru a dolů za masem létati a k nohám jim přivázal korbičky k tomu připravené a do nich malá pacholátka s masem vsadil a jakž oni koli tím masem hnuli, nahoru aneb dolů, za sebou je vábíce, tak se ihned ti orlové obrátili a za tím masem letěli. Když pak již ti ptáci hotoví byli a dnové delší byli, Ezop táhl přes moře s odpuštěním krále Licera do Egyptu, s důvěrností a s velikou nadějí, že těm z Egyptu veliký div učiní a ukáže. Vidouce pak Egyptští velikou nepodobu při Ezopovi, měli s něho posměch a za lehkého kejklíře jej pokládali. A tomu nerozuměli,