vy[69]číslo strany rukopisupravujíce mu, co by se dálo. Král rozkázal Ezopa zavolati a řekl k němu: Proč to děláš[gf]děláš] dělaſs, Ezope, zdaliž nevíš, že my pod spůsobem kočky ctíme Boha? (Nebo ten obyčej jest v Egyptě, že obraz kočičí nad jiné obrazy ctí.) Ezop řekl: Tato kočka této předešlé noci králi[gg]králi] Krali Licerovi škodu znamenitou učinila, takže mu dobrého štipáka, kterýž mu všecky hodiny v noci oznamoval, udávila. K tomu řekl Nektenábus[gh]Nektenábus] Nektenabus: Ezope, já sem se nenadál, aby na tebe lháti slušelo, nebť to býti nemůže, aby kočka za jednu noc do Babylona a zase sem doběhla. Ezop, uškrnův se, velice se rozchochral, řka: Takovouž měrou tato kočka do Babylona doběhla a zase sem přiběhla, jako herky řechtáním koňův z Babylona březí bývají. Nektenábus nad jiné moudrost Ezopovu chválil[gi]chválil] chwalil. Druhého dne rozkázal[gj]rozkázal] rozkazal Nektenábus své mudrce svolati ze všeho města řečeného Slunce a pověděti jim o Ezopovi. A zval je k večeři a Ezopa také s nimi[gk]nimi] njmi. Když pak k stolu sedli, dí jeden z nich k Ezopovi: Já to pravím s odpuštěním tvým, že jsem od Boha sem poslán[gl]poslán] poſlan, abych s tebou mluvil, co ty k tomu říkáš[gm]říkáš] řjkaſs? Ezop řekl: Bůh toho nežádá[gn]nežádá] nežada, aby se lidé učili lháti, protož tvá řeč ukazuje, že nejsi Boha bojící. Druhý zas řekl: Jest [70]číslo strany rukopisujeden veliký chrám a v tom veliký sloup, na tom stojí dvanácte měst a každé město jest přikryto třidcíti trámy, na kterýchž dvě věci[go]věci] wěcý ustavičně běží. Ezop vece: Tu pohádku děti v Babyloně mohly by uhodnouti. Chrám jest okršlek světa, sloup jest rok, dvanácte měst jest dvanácte měsícův v roce, třidceti trámův jest třidceti dní[gp]dní] Dni každého měsíce, dvě věci[gq]věci] wěcý jsou, kteréž ustavičně na nich běží, den a noc, kteréž ustavičně běží a jedna druhou žene. Řekl Nektenábus k svým starším: Děje se spravedlivě, že já musím králi Licerovi daň dávati. K tomu jeden z rady jeho řekl: My mu chceme ještě jiné pohádky než tu vydati. Co jest to, čehož jsme[gr]jsme] gſmé nikdá neslyšeli, ani neviděli? Ezop řekl: Ráno vám chci na to odpověděti. A šel domů, složil falešný list, v kterémž král Nektenábus vyznává, že jest dlužen králi Licerovi šest set tisíc zlatých a že mu jich Licerus půjčil, kteréž mu dáti připověděl v tom času, kterýž pominul. A toho listu podal Nektenábovi, když byl na svém palácu. Když pak list ten čten byl, podiviv se tomu král, řekl k radám svým: Víte-li, aneb viděli-li ste, neb slyšeli, že bych já od krále Licera té summy vypůjčiti měl? A oni odpověděli: My jsme toho