pochá[53]číslo strany rukopisuzejí, dnešního dne mezi služebníkem a pánem nepravý a velmi těžký boj učinilo a začalo, nebo kterýžkoli vyhrá, rovné odplaty míti nebude. Jestliže pán v té různici svítězí, teda od vás poctivosti a děkování míti bude. Jestliže já pak, služebník, svým předsevzetím toho dovedu, teda já svobodou života obdařen nebudu, ale láním, bitím i vazbou ještě k tomu trápen budu. Protož chcete-li vy, Sámští, ten boj srovnati a o to se přičiniti, abyšte mne osvobodili, abych smělejí mluviti mohl, teda já s odpuštěním vaším beze vší pochybnosti chci, co to toho orla přiletění vyznamenává, vyložiti. Tu všecken lid vůbec zkřikl, žádaje té spravedlnosti, aby Xantus Ezopa propustil. Když se pak Xantus poněkud toho zbraňoval, řekl nejvyšší sudí k němu: Leč tomu přivolíš pro obecní dobré, bez tvé vůle já svou štědrostí[en]štědrostí] ſſtědroſti a mocí v chrámě Iunonius chci ho osvoboditi a udělám ho tobě spolu správcím a tovaryšem nad obecními důchody, abyšte je spolu opatrovali.

A tak namluvili Xanta jeho dobří přátelé a příbuzní, aby Ezopa osvobodil i propustil a obci k vůli to dobrodiní, aby učinil. I řekl Xantus zjevně a hlasitě přede vším lidem takto: Ač nerád, však Ezo[54]číslo strany rukopisupe, máš svobodný býti. To oznámil obecní služebník, vyvolávaje velikým hlasem: Xantus mudřec propouští Ezopa. A tak se to naplnilo, což svrchu Ezop Xantovi byl řekl: Ty chtěj, neb nechtěj, musíš mne propustiti. Jsa pak již Ezop svobodný, šel mezi lid, a kynuv rukou, znamení dávaje, aby mlčeli, a řekl takto: Muží z Sámu, že orel králem jest mezi ptáky[eo]ptáky] Ptaky jako králové mezi lidmi jsou. Prsten pak že vzal, to znamená bez pochyby, že některý král[ep]král] Kral na to mysliti bude, aby vám svobody vaše odjal a práva vaše zrušil, aneb vám je odňal. Slyšíce to Sámští, velice se lekli. A hned potom přišel obecní písař s listy královskými, žádaje před nejvyšší sudí (kterýž měl na sobě nejvyšší sudí) puštěn býti a tomu dal listy, kteříž to v sobě zavírali: Král Krézus z Lidye vzkazuje radě a obci města Sámu zdraví a mnoho dobrého. Chci, abyšte mi daň a berni dali. Nechcete-li pak tomu rozkázaní mému poslušní býti, jakož učiniti to jste povinní, chci vám takovou věc k vaší škodě a zkáze učiniti, že ji věčně nebudete moci napraviti, aniž také ji snesete. Když pak ten list v radě přečten byl, všickni vůbec se ulekli a k tomu nakloněni byli, aby se králi poddali a jemu povol[55]číslo strany rukopisuní