[51]číslo strany rukopisutěžkém pochybenství býti, co by to vyznamenávalo. A hned radu obeslali a Xanta také povolali jakožto mistra v umění o přirození a jakožto nejvyššího správce obecného dobrého. A tázali se ho, jaké by to znamení býti mělo. Xantovi neznámé ty všecky věci[ei]věci] wěcý byly, a jsa v pochybnosti, žádal sobě jednoho dne k prodlení, aby na to mohl pomysliti. Když mu ten den dán byl, šel domů a velice zarmoucen byl, neb nevěděl, co by lidu raditi měl. Tu šel Ezop k Xantovi a takto k němu řekl: Proč jsi tak obtížen na své mysli? Zanech toho smutku a vlož to břemeno (že máš lidu raditi) na mne a jdi zejtra ráno do rady a s lidem na tento spůsob mluv: Milí páni z Sámu[ej]Sámu] Samu, já nejsem žádný věští, ani vykladač znamení ptačího, neboližto nějaký, který by měl věci[ek]věci] wěcý takové smejšleti o věcech skrytých, jakož vy to dobře znáte. Ale já mám jednoho služebníka svého, kterýž praví a vyznává, že věcí takových dobře povědom jest. Jestliže se vám líbí, tehdy já rozkáži jej sem přivesti, tenť vám poví, co ten div toho orla znamená. Budu-li já pak co raditi, čímž bych lidu dosti neučinil, ty budeš potupných řečí od lidí prázen a oni všecknu vinu s tebe na mne přeloží. Xantus slovům Ezopo[52]číslo strany rukopisuvým věřil a nazejtří ráno pospíchal k lidu, kteříž při tom veselí byli. A kázav je svolati, šel na rádní stolici a mluvil to, což byl od Ezopa slyšel. Z Sámu lid přinutili Xanta k tomu, aby Ezop tam přiveden a zavolán byl. Když pak on k nim přišel a lid na postavu a nepodobu jeho hleděl, pohrdali jím[el]jím] gim a potupovali ho a dělajíce s něho posměch, pravili: Má-liť toto větší obličej býti, aneb nějakýho pravdomluvného člověka, jak my tomu můžeme věřiti, abychom co dobrého od tak nepodobného člověka slyšeti mohli? A když se mu oni tak posmívali, vystoupil Ezop na nejvyšší místo a kynuv rukou, aby mlčeli, řekl k nim: Vy, sámští muží, proč se posmíváte nepodobě mé? Nemáte na nepodobu člověka hleděti, ale na mysl a na vtip jeho. Nebo se často přihází, že pod velikou nepodobou mnoho se moudrosti skrývá. Rovně jako nehledíme na vinné sudy, ale toho, což v sudích jest, koštujeme. Takť nemá se hleděti na nepodobu člověka, ale vtipu a mysli jeho vyrozuměti se má. Když pak to lidé z Sámu uslyšeli, řekli k Ezopovi: Můžeš-li radou svou obci co pomoci, prosíme tebe, že to učiníš. Tu řekl Ezop s velikou důvěrností: Přirození, z kteréhož všecky věci[em]věci] wěcý pochá[53]číslo strany rukopisuzejí,