[47]číslo strany rukopisupřišel, chtě do domu vpuštěn býti, tehdy on potupnými a žertovnými řečmi, jakž na kom viděl a rozuměl, s nim mluvil: On pak takové řeči od něho slyše, šel s nechutí preč. Tak udělal druhému i třetímu i jiným více. Naposledy pak přišel jeden vtipu ostřejšího a žertéř velmi veliký. K kterémužto též mluvil Ezop jako i k prvním. Ale ten, jsa vtipnější, odpovídal mu na řeči jeho, jakž mu se slušně zdálo. Toho pustil Ezop. A přišed ku pánu, řekl: Kromě tohoto ještě dnes žádný v umění o přirození učený ani mistr nepřišel. Skrze to domníval se Xantus, že jiní, kteříž zváni byli, proto nepřišli, domnívajíce se, že by je na posměch zval, i byl z toho zarmoucen. Ale nazejtří potom ti jistí, kterýchž Ezop vpustiti nechtěl, potkali se na cestě s Xantem řkouce: Pane mistře, tys se nám včerá dosti naposmíval, neb vrátný, kteréhož jsi u dvéří postavil, potupně nás haněje, psův nám nadal. Z těch slov Xantus nejprvé zarmoucen byl a myslil sám v sobě: Zdá-li se těmto co jako ve snách, čili opravdovou věc mluví, oni-li mne škrabí, čili já jsem je škrabal, anebť oni tak svévolně nětco vymejšlejí? I zavolav Ezopa, řekl k němu: Poslechni mne, můj dobrý pacholíku, ty jsi tyto lidi[ec]lidi] Lidj potupnými slovy [48]číslo strany rukopisuhaněl, ktréžs měl s poctivostí[ed]poctivostí] Poctiwoſti přijíti a míle přivítati. K tomu odpověděl Ezop: Všaks se mnou na tom zůstal a rozkázals mi, abych žádného nepouštěl, než který by byl učený a moudrý. I dí Xantus: A což tito nejsou učeni, má milá masopůstní larvo? Ne, zhola nic, odpověděl Ezop: Nebo když jsem já s nimi[ee]nimi] njmi mluvil, oni mi nerozuměli, kterak jsem je tehdy za učené a moudré měl míti a držeti? Ale kterýž mi rozuměl, toho za moudrého jsem měl a hned sem ho vpustil. Ta odpověd ode všech schválená byla.

Po několika dnech potom, když Xantus mezi hroby s Ezopem se procházel a svrchu nápisy nad hroby četl, nalezl Ezop nějaké litery na jednom piléři při jednom obrazu vyryté, k kterémuž po stupních nahoru se jíti mohlo. A vyryté byly první litery jednoho každého slova v řeči řecké, kteréž vyložená do řeči latinské takto jsou byla: AGQFITA. I řekl k Xantovi: Pane, co znamenávají litery tyto? Xantus pilně na ně hleděl i dlouho myslil, a nemoha jim rozuměti, dí Ezopovi: Pověz, prosím tebe, co znamenají. Ezop: Kdybych tuto poklad od zlata nalezl, co by mi za to dobrého učinil? Xantus řekl: Buď dobré mysli, chci tě propustiti a ještě polovici toho zla[49]číslo strany rukopisuta