ja[45]číslo strany rukopisukožs již dávno zasloužil, vezmeš.

A hned to pověděv, rozkázal[du]rozkázal] rozkazal ho svléci a velmi ukrutně mrskati a bíti. Té pak chvíle, když Ezopa mrskali, přišel jeden k Xantovi, zuvě ho k obědu. A Ezop jakožto z bolesti vzkřikl: Běda mně, běda mým plecům, běda mně bídnému a nuznému nade všeckny nuzné, ješto já, vida dvě vrány, bit jsem, Xantus pak neviděv než jedinou, pozván jest na hody. Xantus, podiviv se rychlosti a ostrosti vtipu jeho, řekl k těm, kteříž ho mrskali: Poslechněte mne a nechte ho, nechť ho neštěstí jinde potká.

Po několika pak dnech řekl Xantus k Ezopovi: Připrav nám strojný a hojný stůl, neb žáci moji[dv]moji] mogj se mnou jísti budou. A on nakoupil všeho hojnost, čehož potřebí bylo, šel domů, nalezl paní na mazhauze ležící, řekl k ní: Paní, prosím vás, maličko tuto pohlídejte, aby pes té špíže nepojedl, kterouž já teď na stůl stavím. A paní řekla: Jedno jdi, kde chceš, a nestarej se, neb já v zadku oči mám. Připraviv pak Ezop všecko, což potřebí bylo, vrátil se zase na mazhauz a nalezl[dw]nalezl] nalez paní, ana spí, hřbetem se k stolu obrátivší. I rozpomenuv se na ta slova, kterak mu odpověděla, i přiloudil se mlče a pozdvihl jí[dx]pozdvihl jí] pozdwjhl gi šatův nahoru, a odkryv jí[dy]jí] gi zadek, [46]číslo strany rukopisunechal ji spáti. Přišed pak Xantus domů s hostmi svými a naleznuv[dz]naleznuv] nalezw paní, ana s odkrýtým zadkem spí, zarděv se obrátil se od ní. A zavolav Ezopa, řekl: Což to, nestydatý lotře? Ezop vetce: Pane můj, když jsem dole strojil, což jsem strojiti a zříditi měl, řekl jsem k ní, aby maličko pohlídala pro psa, aby té potravy na stole nepojedl. A ona řekla, abych se nestaral, že zadkem hledí a v něm očí má. Potom naleznuv[ea]naleznuv] nalezw ji, ana spí, jakož teď vidíš, i odkryl jsem jí[eb]jí] gi tu stranu, v kteréž očí má, aby tím lépe mohla na stůl hleděti a té potravy na stole hlídati. K tomu Xantus řekl: Zlotrovaný služebníče, mnohos mi lží spravil, ale nikdá hanebnějí a více lotrovsky jako nyní, když jsi i ženu mou i mne tak nestydatě v lehkost a v posměch uvedl. Protož nechciť tebe nyní před hostmi trestati, ale jakž se čeho nejméně dopustíš a k tomu chvíli míti budu, káži tě až do smrti bíti a mrskati. Po kolikas pak dnech nemnoho, když Xantus samy v přirození mistry a orátory k večeři zváti rozkázal, řekl k Ezopovi: Stůj u dveří a žádného neučeného sem nepouštěj, toliko samy mudrce a orátory, to jest ty, kteříž učeni jsou v umění o přirození a kteříž pěkně a ozdobně mluviti umějí. Ezop seděl u dveří, a když pozvaný