zla[49]číslo strany rukopisuta dáti. A hned šel Ezop čtyři stupně nahoru k tomu obrazu, a tu kopaje, nalezl poklad od zlata a jej pánu dal, řka: Pane, prosím tebe, že mi to držeti budeš, cožs mi přiřekl. Xantus řekl: Tohoť se nestane, leč mne naučíš prvé, kteraks ty ten poklad nalezl, nebo já to více sobě vážím než to zlato. Ezop řekl: Ten, kdož tento poklad sem schoval, bez pochyby že byl veliký mistr v přirozeném umění, on sám sobě slova a litery vymyslil, kterýmiž tento svrchu nápis učinil, a ty litery znamenají v latině: Ascende gradus quatuor fode invenies thesaurum auri. To jest česky[ef]česky] Cžeſký: Vejdi na čtyři stupně a kopej, tu najdeš poklad od zlata. K tomu řekl Xantus: Jakž ty to víš, pověz mi? Ezop řekl: Tak, že ty litery, kteréž potom stojí, toto znamenají: TRDQITA. To jest latině: Tradito regi Dionysio quem invenisti thesaurum auri. Těch sedm slov latinských znamenává také sedm českých: Dej králi Dionyziovi poklad od zlata, kterýžs nalezl. Řekl Xantus: Když Dionyziovi králi ten poklad náleží, vezmi ty ho polovici a neprav žádnému o tom.

Řekl Ezop: Ty mně ho nedáváš, ale ten, kdož jej tu položil a zakopal. Xantus se zeptal, jak by on to[eg]to] tu věděl: Ezop odpověděl: [50]číslo strany rukopisuTyto litery ukazují: EDQITA. Latině takto znějí: Euntes dividite quem invenistis thesaurum auri. Takto česky: Jdouce rozdělte mezi sebou poklad zlata, kterýž jste nalezli. Xantus vetce: Jděmež domů, rozdělme to zlato.

Když pak domů přišli, boje se Xantus Ezopova švástání, kázal ho vsaditi. I řekl Ezop: Slyšte, toť jsou ti slibové učeného mistra v přirozeném umění, kterýž proti přirození místo svobody, kterouž mi zaslíbil, ještě mne teď do vězení dal. Těmi slovy pohnut jsa Xantus, kázal ho zase vypustiti a řekl mu: Jestli chceš svobodným býti, tehdy drž jazyk za zuby a netup a nehaněj mne tak zřetedlně mezi všemi. K tomu takto odpověděl Ezop: Učiň, jakž chceš, však chtěj, neb nechtěj, musíš mne propustiti.

Toho času velmi velicí divové dáli se v městě Sámu. Nebo když obecní veselí měli, přiletěl orel rychlým letem mezi všecken lid, kterýž na tom veselí byl, a vzal prsten, kterýmž pečetí, aneb sekrét nejvyššího ouřadu, tomu, kterýž důchody[eh]důchody] Duchody městské všecky bral. A ten prsten aneb sekrét upustil na lůno jednomu muži, kterýž žádného ouřadu na sobě neměl. Z toho divu všickni lidé, jakžto zmámeni, počali spolu hovořiti a v