vše[43]číslo strany rukopisucky vody, kteréž do moře tekou, odvrátí neb zastaví, a tak já toho chci dovésti, což jsem byl přiřekl. A tak tou cestou ten základ rozvedete. Xantus, když tu nejlepší cestu k rozvedení a k zkažení toho základu uznal, z toho velice byl potěšen. A hned brzo potom přišel ten, kterýž se s Xantem založil, s přítomností[dn]přítomností] přjtomnoſti některých, kteříž v městě velikomocní byli, a žádal, aby ty věci[do]věci] wěcý vykonané byly, kteréž jsou přiřčené.

Xantus hned rozkázal[dp]rozkázal] rozkazal stůl na břehu mořském strojiti. A když se lid sešel, aby se dívali, Xantus posadil se na místo sobě připravené. I rozkázal sobě koflík vymyti a plný z moře vody nabrati a dáti, též i jiné nádoby služebníkům kázal z moře vodou naplniti. A vzav ten koflík do ruky, řekl k těm, kteříž s nim v rozepři byli: Vyložte přede všemi základ i to, oč jsme se založili, aby všem vůbec bylo oznámeno. Když pak již všem známo bylo a ukázáno, řekl Xantus k lidu: Vy, muži z Sámu, jakož vám všem povědomo jest, že mnoho vod teče do moře, mnoho potokův i potůčkův do moře vpadá, protož nechť odporníci moji[dq]moji] mogj nejprvé všecky tekuté vody svedou, kteréž do moře vpadají, potom já také chci vypiti, což jsem přiřekl. A hned, jakž to pověděl, radovalo [44]číslo strany rukopisuse všecko množství a chválil Xanta. Tu ten žák[dr]žák] Žak padl Xantovi před nohy, řka: O, vysoce učený učiteli, teď já vyznávám, že od tebe přemožen jsem. Protož prosím tebe, aby ti na tu smlouvu zděláni listové podlé tvé vůle zkaženi byli. K tomu přivolil Xantus na žádost lidí.

Když pak zase domův se navrátili, prosil Ezop Xanta pro zasloužení jeho, aby ho svobodného učinil a propustil. Ale on potupoval ho a lál mu, řka: Jdiž tam pryč ode mne, ty převelmi veliký čarodějníče, neb dnes na mně nevyprosíš. A vyjda před dvéře, jestliže uhlídáš dvě vrány, tehdy mi pověz, nebť jest dobré znamení dvě vrány viděti, jednu pak jest velmi zle. Ezop vyšed, uhlédal dvě vráně na jednom stromu seděti a hned to oznámil pánu svému. Xantus vyšed z domu a neuhlédav než jedinou (nebo druhá byla již pryč uletěla), řekl k Ezopovi: Pověziž mi, od šibenice vyprošený, kdež jsou ty dvě vrány, kteréž pravíš, že jsi viděl? Ezop: Když jsem já tobě domů praviti[ds]praviti] prawjti chodil, zatím od ní druhá[dt]druhá] druha preč odletěla. Xantus řekl k němu: Ty podvodný lotříku, hned jest tobě to přirození, aby ty mne vzdycky tvým plískáním a švástáním šálil, ale naposledy za své lsti slibujiť, že odplatu, ja[45]číslo strany rukopisukožs