sva[32]číslo strany rukopisudbu měl míti. Vece Ezop: Xantus, kterýž mistrem jest v umění přislušejícím k poznání přirození, ten má svadbu zejtra míti. Jakž to služebník uslyšel, rychle šel a pověděl ženě Xantové, co od Ezopa slyšel. A hned té hodiny se v ní všeckna žluč s hořkostí její[ck]hořkostí její] hořkoſti gegi zbouřila a ji velice hněvem rozlítila, takže volajíce a křičíce, do domu Xanta běžela a řekla: To jest ta věc, pro kterouž si toho svého zlotrovaného šibala na mne nastrojil, aby se mnou podlé své vůle zacházel a mně se, kdyby chtěl, posmíval? A nemáť tě to potkati, čehožs ty se nadál, nebo dokudž jsem já živa, nemá mi žádná cizí žena do tohoto domu[cl]domu] Domů přes práh kročiti, a to pravím tobě, Xante. Po několika pak málo dnech, když Xantus študenty své k stolu zval, rozkázal Ezopovi, aby nakoupil, což by nejlepšího bylo. Ezop, jda na trh, sám u sebe myslil: Nu již dokáži toho, že nejsem tak hloupý, ani nevycvíčený, abych neměl dobrého obědu přistrojiti. A přišed mezi řezníky, nic jiného nekupoval než vocasy a jazyky. A ty přistrojil a potom hned strojil na stůl.

Když pak Xantus s hostmi svými k stolu sedl, řekl k Ezopovi: Ponesiž sem to jídlo. Ezop jim představil s octem ja[33]číslo strany rukopisuzyky. Tu řekli žáci: Mistře, tento pokrm jest právě přirozeného umění. Po chvíli opět rozkázal Ezopovi jiné jídlo přinesti. A on přinesl jazyky s ošlejchem a s pepřem strojené. Tu řekli žáci: Mistře, kterak jsou nám ti jazykové tak smyslně a vtipně předloženi, nebo jeden jazyk od druhého zvostří se. Hned potom kázal Xantus jiné jídlo přinésti a Ezop opět jazyky přinesl. Tu se hosti poněkud pohnuli, řkouce: Ale dlouho-liž, Ezope, ti jazykové budou. Xantus, pohnuv se v mysli své, dí k Ezopovi: Jakž to, nemáme-liž nic jiného? Ezop řekl: Opravdu nic, hned naprosto nic. Xantus řekl: I nešlechetný zlosyne, pověz sám, nerozkázal-liť sem, co by nejlepšího a nejtrefnějšího bylo koupiti? Ezop řekl: Takť jest, pane, řekl jsi. Ale já děkuji Bohu, že u nás učeni lidé v přirozeném umění jsou, neb já chci rád věděti a vyrozuměti, co lepšího, neb trefnějšího jest, aneb i dražššího než jazyk. Nebo všecka umění, všecka učení, všeckny přirozené moudrosti jazykem jsou vyznamenaný a vystavený. Item jim se všecko dává i všecko béře. Lidé se přívětivě pozdravují, obchody vedou, kupectví provozují, ve vší poctivosti a slávě jsou, všeckno kratochvílení smyšlené