[26]číslo strany rukopisuodpověděl: Všakť sem již nyní na lžíci přinesl. Xantus řekl: Ale věru jedno zrnko. Ezop: Toť sem já tobě přinesl, nebs více nerozkázal nežli jáhlu vařiti, a ne jáhly. Tu Xantus s pochybností[bt]pochybností] pochybnoſti v své mysli co by činiti měl, řekl k svým hostem: Opravdu že on mne zblázní. A obrátiv se k Ezopovi, řekl: Aby neřekli, že z přátel svých posměchy dělám, jdi a kup čtyři svinské paznechty a rychle je uvaře, na stůl přines. Ezop chutně těch paznechtův koupiv a přistaviv s hrncem k ohni, i vařil je. Ale Xantus hledal příčiny, kterak by Ezopa s poctivostí[bu]poctivostí] Poctiwoſti mohl ubiti.

Když pak Ezop jiných prácí[bv]prácí] Prácy pilen byl a jimi[bw]jimi] gjmi zaneprázdněn, vzal mu Xantus jeden paznecht a přikryl mu jej. Po chvíli pohleděv Ezop do hrnce a nenalezši než tři nohy, hned se domejšlel, maje pána svého v domnění, že on mu jej vzal. A všed do svinského chléva, uřezal jedné svini nohu a opařiv, přiložil k těm třem, aby spolu vřely. Po dobré pak chvíli rozmysliv se Xantus, že kdyby Ezop k hrnci přišel a nenalezl než toliko tři nohy, mohl by, boje se bití, preč běžeti, i vložil mu tu nohu zase do hrnce. Když pak ty nohy již uvřely, vykydl je Ezop na jeden vokřin a nalezl pět [27]číslo strany rukopisunoh. Porozuměv tomu Xantus, řekl: Což to, Ezope, a což jedna svině mívá pět noh? Ezop řekl: Dvě svině kolik noh mají? Xantus řekl: Osm, ale tuto jich není než pět. Ezop řekl: Ale ten krmný vepř v našem chlévě nemá více než tři. Opět řekl Xantus k přátelům: Neřekl-li jsem již prvé, že tento člověk mne zblázní. Zase řekl mu Ezop: Pane, což nevíte, když po újmu něčeho a po přidání toho zase, i také jiného přiložení, ta suma se nalézá[bx]nalézá] naléza, že to zle nebývá. Xantus pak žádné viny nemoha nalezti, pro kterouž by ho slušně s poctivostí[by]poctivostí] poctiwoſti mohl ubiti, nechal toho hněvu.

Po několika pak dnech, když s Xantem žáci v škole seděli, jeden z nich kolací jim udělal. A když jedli, vybrav Xantus najlepší kousky, dal Ezopovi, řka: Jdi domů, Ezope, a dej to tomu, kdož mi dobrého žádá i přeje.

Ezop, jda domů, rozjímal sám u sebe: Tuto již mám příčinu, abych se nad svou paní pomstil za to lání a potupu, kterouž mi novotnému služebníku přistupujícímu učinila. Nebo tuto může se zjevně poznati, kdo pánu dobrého žádá aneb přeje. Přišed pak domů, sedl a postavil košíček s tou vejsluhou vedlé sebe a pojmenovav paní jmé[28]číslo strany rukopisunem,