[40]číslo strany rukopisulázně přišel a tak mnoho lidí v lázni viděl, pohnuv se, řekl k Ezopovi: A tys pravil, že není než jedinký člověk v lázni. Ezop řekl: A já pravil, pane, a není jich zde více, ty to sám poznáš, jedině chceš-li slyšeti mne. Kámen, kterýž hyň v koutě leží, prvé tuto ležel před dveřmi, kudy do lázně vcházejí, a všickni, kteříž v tu chvíli sem šli, uráželi se na něj a nižádný ho neodložil, toliko jediný, udeřiv naň, tam ho odvrhl, kdež jej nyní ležeti[db]ležeti] ležetj vidíš, toho já toliko za jednoho člověka mám a jiného žádného. Xantus řekl: Příliš jsi vtipný k nalézání[dc]nalézání] nalezanj příčin, kterýmiž by se vymluvil.

Xantus pak, když se zmyl, domů přišel počišťovat břicha, aneb na potřebu šel. A Ezop stál u něho s škopkem vody, čekaje na něho. I řekl k Ezopovi: Pověz mi, Ezope, proč jest to, že když se lidé vyprázdní[dd]vyprázdní] wýprazdnj, zase vždycky se ohlédnou, prvé než preč jdou odtud? K tomu odpověděl Ezop: Před časy nějaký muž moudrý seděl na prevétě pro kratochvíl velmi dlouhou chvíli, takže i rozum svůj s tím klizením vyklidil. Od toho času až do této chvíle starají se lidé, aby se jim též nepřihodilo. Protož, když stolici mají, hned se ohlédnou, boje se takové příhody. Ale tobě[de]tobě] tebě není potřebí o to se starati, nebo če[41]číslo strany rukopisuhož nemáš, toho nemůžeš stratiti.

Potom hned nazejtří, když Xantus u přátel svých obědval a pití v ruce své držel a když rozličnými otázkami obtížen byl, kteréž mu předmítali, řekl k němu Ezop: Pane, jest psáno u Dionyzia, že tří koflíkové vína trojí moc mají. První jest pro tělesnou[df]tělesnou] teleſnau rozkoš. Druhý pro radost a dobrou mysl. Třetí pak pomáhá k bláznovství a k ožralství. Protož, prosím vás, píte vesele, zanechajíce jiných věcí, buďto otázek aneb čeho jiného. Ale Xantus, když se již byl zmáčel u víně a jako raus maje, řekl Ezopovi: Mlč, ty pekelníku a temnosti rádce[dg]rádce] Radce. Tu řekl Ezop: Hlediž sebe pilně, když do pekla přijdeš, abych se nad tebou nepomstil. Porozuměv pak tomu jeden z žákův, že poněkud Xantus vínem obtížen jest, řekl k němu: Pověz mi, mistře, jest-li také možné, aby mohl člověk moře vypiti? Xantus řekl: Proč nic, a já bych je chtěl sám vypiti. Žák[dh]Žák] Žak řekl k němu: Voč se chceme založiti? Řekl Xantus: O můj dům. I vetovali a zapečetili to, a pojavše prsteny místo základu[di]základu] Zakladu, rozešli se domů. Nazejtří pak ráno, když vstal Xantus a tvář svou umýval, nevida prstenu, s pilností[dj]pilností] pilnoſti ho hledal, až i Ezopa tázal, a řka: Nevíš-liž ty, kde jest můj