po[30]číslo strany rukopisuhrávej s nim a chovej ho, kterémužs vejsluhu od kolací[cf]kolací] Kollacy poslal. Xantus nevěda nic o té věci, řekl: I což jsem se tehdy vožral? Zdaliž jsem já tobě, což na tě slušelo, po Ezopovi neposlal? Řekla ona: Mně? A on zase: Ano, tobě pravím. Dí ona: Ba ne mne ale psíčku svému, jakož Ezop pravil. Řekl Xantus: Zavolej mi někdo Ezopa. Když přišel, dí mu Xantus: Pověz, komu jsi to jídlo dal? Ezop odpověděl: Tomu, kdožť dobrého přeje, neb jsi tak rozkázal. Tu Xantus řekl ženě své: I slyšíš-liž to? A ona řekla: Já slyším dobře, ale já pravím, že mi nic dáno není, rozumíš-li ale tomu? Xantus k Ezopovi řekl: I pověziš ale, komu si dal, od šibenice vyprošený? Ezop: Komus rozkázal. Xantus: Tomu sem rozkázal, kdož mi dobrého přeje. Ezop řekl: I to jsem já tak udělal. Xantus: I kdož jest pak ten, pověziž mi ale, zlotrovaný lotře. Tu zavolal Ezop psa, řekl: Toť jest, kterýžť dobrého přeje, nebo když kdo ženu miluje, a ona ho nemiluje, když nejmenšího co jí[cg]jí] gi udělá, tedy laje, vstéká se a pryč běží. Ale pes, když ho tepeš a ženeš, tedy běží pryč, ale jak naň zavoláš, tu hned vocasem vrtí a obskakuje okolo tebe po zemi. Protož měls ty říci: Dones to mé ženě, a ne [31]číslo strany rukopisutomu, kdož mi dobrého přeje. Řekl Xantus k své ženě: Již teď zřetedlně vidíš, že poslova vina jest, a ne má. Protož tebe prosím, aby měla pokojnou mysl a nehněvala se, neb já budu hleděti příčiny, abych mohl ho ubiti. A ona řekla: Dělej ty s nim, co chceš, nebo se mnou nemá on bohdá nic více míti činiti. A dočkavši přístupného času, šla ven z domu k otci svému. Jakž pak Xantus o jejím odjítí[ch]odjítí] odgjti zvěděl, zarmoutil se velice. K němužto řekl Ezop: Nu, již na oko vidíš, žeť tebe tvá žena nemiluje, ale že ten psíček více tě miluje. Když pak žena za několik dní[ci]dní] Dni domů nepřišla, Xantus pro její nepřítomnost smuten byl a poslal, kteříž by ji snázně prosili, aby se zase domů navrátila. Ale ona tím více se zatvrdila a mnohém zpurnější proti němu byla.

Vida pak to Ezop, řekl k Xantovi: Pane, buď dobré mysli, já to způsobím, že ona sama od sebe, bezevší prosby domů se navrátí. Druhého dne šel na trh a nakoupil slepic, husí, holoubat. Potom šel skrze ulici, v kteréž jeho pána žena bydlela. A přišed do toho domu, jako by nevěděl, aby ona tu bydleti měla, i zeptal se služebníka z toho domu[cj]domu] Domů, měl-li by co k svadbě prodati. I tázal se ten služebník, kdo by tu sva[32]číslo strany rukopisudbu