[25]číslo strany rukopisuXantus smrad učil, řekl: I cos to udělal Ezope, zbláznil-lis se? A on odpovídaje řekl: I z smejvání jsem přinesl, jakožs rozkázal. Xantus: Nesiž tu nečistotu preč a přines sem medenici. Ezop přinesl prázdnou medenici a hned postavil ji před pána. Xantus prvé nedav na sobě hněvu znáti, teprv se na něj obořil, řka: I co jsi pak dítě? Ezop řekl: A co nepamatuješ, že jsi mi přikázal, abych nic nedělal, než co ty mně rozkážeš, a teď se hněváš, nerozkázav mi vody do medenice naliti, abych vám nohy po lázni myl. Anižs mi rozkázal pantoflí položiti, ani co jiného, což mělo se spraviti, tolikos řekl, přines medenici, a to jsem já učinil. Tu obrátiv se Xantus, řekl svým přátelům: Já sem sobě nekoupil služebníka, ale pána a učitele, jakož sami vidíte. Když potom k stolu sedli, řekl Xantus: Jestli již jáhla dobře, tedy ji přines. Ezop vzav to jedinké zrno, kteréž byl do hrnce k vaření vrhl, na lžici je přinesl svému pánu. Xantus domníval se, že mu přinesl tu jáhlu k koštování, zdali by ty jáhly již dobře byly, roztlačiv to zrno mezi prsty, řekl: Přines sem, dobřeť jsou. Ezop hned přinesl tu zvařenou vodu, a na mísu vyliv, na stůl místo krmě postavil. Xantus řekl: Kdež jsou jáhly[bs]jáhly] Gahly? Ezop [26]číslo strany rukopisuodpověděl: Všakť sem již nyní na lžíci přinesl. Xantus řekl: Ale věru jedno zrnko. Ezop: Toť sem já tobě přinesl, nebs více nerozkázal nežli jáhlu vařiti, a ne jáhly. Tu Xantus s pochybností[bt]pochybností] pochybnoſti v své mysli co by činiti měl, řekl k svým hostem: Opravdu že on mne zblázní. A obrátiv se k Ezopovi, řekl: Aby neřekli, že z přátel svých posměchy dělám, jdi a kup čtyři svinské paznechty a rychle je uvaře, na stůl přines. Ezop chutně těch paznechtův koupiv a přistaviv s hrncem k ohni, i vařil je. Ale Xantus hledal příčiny, kterak by Ezopa s poctivostí[bu]poctivostí] Poctiwoſti mohl ubiti.

Když pak Ezop jiných prácí[bv]prácí] Prácy pilen byl a jimi[bw]jimi] gjmi zaneprázdněn, vzal mu Xantus jeden paznecht a přikryl mu jej. Po chvíli pohleděv Ezop do hrnce a nenalezši než tři nohy, hned se domejšlel, maje pána svého v domnění, že on mu jej vzal. A všed do svinského chléva, uřezal jedné svini nohu a opařiv, přiložil k těm třem, aby spolu vřely. Po dobré pak chvíli rozmysliv se Xantus, že kdyby Ezop k hrnci přišel a nenalezl než toliko tři nohy, mohl by, boje se bití, preč běžeti, i vložil mu tu nohu zase do hrnce. Když pak ty nohy již uvřely, vykydl je Ezop na jeden vokřin a nalezl pět