jmé[28]číslo strany rukopisunem, zavolal ji k sobě, řka: Paní, této vejsluhy ty jísti nebudeš, aniž ji koštuješ. Paní řekla: Ty vždyckny blázníš a jsi pravá netrefa. Ezop řekl: Xantus nekázal tobě tohoto jídla dáti, ale tomu, kdož mu dobrého přeje. I zavolav psíka[bz]psíka] Pſyka, kterýž vždyckny pilně domu ostříhal, řekl: Poď sem, ty vlčku, tímto pokrmem toliko pochutnej břichu tvému, neb ho nenasytíš. Psík[ca]Psík] Pſyk vrtě vocasem, šel vždy po sledu, kterýž vůně z pokrmu dělala. Ezop vždy po kusu dávaje, říkal: Toběť rozkázal pán dáti, a žádnému jinému. Když pak Ezop k Xantovi se zase navrátil, zeptal se ho, dal-li by to tomu, kdož by mu dobrého přál[cb]přál] přal. A on odpověděl, že dal a před nim všeckno snědl. Xantus řekl: Což pak pravil, když to jedl? Ezop řekl: Nic, než zdá mi se, že sobě stejště po tobě a že se jemu velmi dlouhá chvíle zdá bez tebe. Žena pak jeho vzdychající a soucí smutná z toho, šla do komňaty. Když pak již po jídle bylo, napivše se, což se jim líbilo, rozličné otázky na se činili a jako nějaké pohádky na se vydávali a jedni na druhých se vytazovali. Jeden se pak otázal: Kdy největší různice a svár bude mezi lidmi? Ezop stoje z zadu (jakož byl rychlý k odpovědi i vtipu důmyslného), řekl: Když mrtví z mrtvých [29]číslo strany rukopisuvstanou a jedenkaždý bude chtíti míti zboží své a k tomu když jedenkaždý hledati svého těla bude. Tu shlukše se žáci, řekli mezi sebou: Tento pacholík dosti ostrého a důmyslného vtipu jest a dosti se od Xanta naučil. Druhý se otázal: Proč ovce, když ji k zabití vedou, nebečí, ani křičí, než mlčíc jde předce, kam ji vede? Svině pak jdoucí křičí, až v uších zahřmívá, a kvičí, až hrozno poslouchati. Ezop řekl: Protože ovce často střížená aneb dojená bývá, protož dá se vesti, naučená jsoucí a přivykší tomu, domnívajíc se, že ji vedou k střížení aneb k dojení, protož se také železa méně bojí. Ale jinší jest věc svině, neb její vlna ani mléko lidem[cc]lidem] Lidém k užitku není, toliko samé maso a krev, protož, když ji na smrt vedou, velmi se bojí a tak hrozně křičí. Tu pochválili žáci Ezopa všickni a vstavše požehnali jeden druhého a šel každý domů. Přišed pak Xantus domů, hned šel do komňaty a počal svou ženu těšiti a jí[cd]jí] gi pochlebných řečí[ce]řečí] Ržeči mluviti. Ale ona odvrátivše se od něho, řekla: Chovej sobě své ruce a jdi ode mne. Xantus řekl: O mé utěšení, není to slušné, aby ty se smutná ukázala k muži svému. Ona řekla: Nech mne s pokojem, neb já zde déle nezůstanu. Zavolej sobě sem svého psa, po[30]číslo strany rukopisuhrávej