[38]číslo strany rukopisupročs medu a pepře do něho nedal? Pekař řekl: Jestliže jest zlý od mého pečení, tehdy mne třebas do smrti ubí. Pakliť není nedopečený, ale upečený, tehdyť není má vina ale ženy tvé, kteráž jej neúpravně neválela. Xantus řekl: A což to mou ženou schází, zaplatímť ji, to slibuji, a živou ji spálím. A hned rozkázal ženu zavolati (znamení dav jí[cw]jí] gi, aby mu neodmlouvala, že se jí[cx]jí] gi nic státi nemá, toliko aby to snesla pro tu samou příčinu, aby mohl s poctivostí[cy]poctivostí] poctiwoſti Ezopa zbýti), i řekl jednomu z služebníkův: Přines sem tříštěk a dříví nahoru a skládej je na hromadu, udělej oheň a ty, Ezope, vezmi mou ženu a vrž ji do tohoto ohně. To pak všeckno Xantus dělal pokrytě, toliko proto, aby ten sedlák vstana, nedal se zlému státi při přítomnosti jeho. Ale sedlák mluvil, mlče sám v sobě: Tento chce ženu svou beze vší viny upáliti, a to všeckno z náhlosti dělá. I promluviv, řekl k Xantovi: Pane, prosím, poněvadž chceš tuto ženu svou upáliti, počekej maličko, ať já také svou s pole sem přivedu, a tak je spolu obě spálíme. Slyše to Xantus, podivil se stálosti sedláka toho, řka: Opravdu, že tento sedlák jest velmi neužitečný a beze vší pečlivosti. I řekl k Ezopovi: Přemohls mne a dostis již až posavád [39]číslo strany rukopisuse mnou žertoval. Jestliže mi budeš ještě déle věrně sloužiti, vysloužíš sobě, že tě chci osvoboditi. Odpověděl Ezop: Já potom ve všech věcech k tobě se chci tak chovati, že ty nebudeš moci se na mne hněvati. Po několika dnech Xantus řekl k Ezopovi: Jdi a pohleď, mnoho-li jest lidí v lázni, neb nebude-li jich mnoho, půjdu a zmyji se. Jda pak Ezop, potkal se na cestě s hejtmanem města, kterýž ho dobře znal, že služebník Xantův jest, i řekl k němu: Kam jdeš, můj utěšený pacholíčku? Ezop: Opravdu, já sám nevím. Pán se domníval, že se mu posmívá, rozkázal ho vzíti a do vězení uvrci. Když Ezopa do žaláře vedli, řekl: Pane, však jsem pak pravdu pověděl, že jsem nevěděl, kam jsem šel, nebo abych do vazby měl jíti, jsem nemyslil. K té řeči uškrnuv[cz]uškrnuv] vſſkrnůw se pán, rozkázal ho pustiti, a tak šel Ezop do lázně. A když mnoho lidí tam bylo, viděl je, že jedni tam jdou a druzí ven a v nohy se o kámen[da]kámen] kamen urážejí, nejposléze pak jeden, jda do lázně, ten uhodiv se o kámen, kterýž před dveřmi ležel, sehnul se a vzav jej, odvrhl jej preč. Ezop šel hned domů a pověděl Xantovi, že není víc než jediný člověk v lázni. A on řekl: Vezmi teda, co potřebujeme, a jděme tam. Když pak Xantus do