[18]číslo strany rukopisua tak Ezop byl Xantův. Celníci pak, když o tom prodaji uslyšeli, opatrně se ptali, kdo koupil a kdo by prodal. Když pak prodavač a Xantus hleděli, kterak by za menší summu prodaného býti řekli, proto aby také méně cla dali, tehdy řekl Ezop: Tento jest prodavač a tento jest kupec, ač pak oni oba dva snad se za to stydí, však já svobodný jsem. Tomu se celníci zasmávše, odpustili jim clo.

Když se pak již domův rozcházeli a Ezop šel také za Xantem, i přihodilo se, že Xantus jda močil. Ezop vida to, chopil ho za plášť, řka: Pane můj, leč mne hned prodáš, jináč sice od tebe uteku. Proč to, řekl Xantus. Ezop: Protože já žádnému takovému pánu sloužiti nemohu. Xantus: Proč to pak? Ezop vetce: Že ty, jsa pánem, nedáš přirození odpočinouti, ale jda močíš. Já tak rozumím, kdyby ty mne po své potřebě poslal a potřeba by kázala, abych břichu svému polehčil, snad bych to dílo musel, jda anebo běže, dělati. Xantus řekl: O tu věc neníť se potřebí starati, ale toto slyš, co já tobě povím: Proto jsem to učinil, abych se trojího zlého vyvaroval. První, aby horkost slunečná polední hlavě škody neučinila. Druhé, aby prach země noh mých ne[19]číslo strany rukopisupálil. Třetí, aby mi moč, kdyby pára z něho šla s prašnou horkostí[aw]horkostí] horkoſti, nesmrděl. Toho trojího zlého sem se vyvaroval, když jsem jda močil. Tehdy řekl Ezop: Já dosti mám na odpovědi tvé. Dále když k domu přišli, řekl Xantus: Ezope, pobuď tu chvílku před domem a že já tam s svou[ax]svou] twau ženou o tebe rozmluvím. Ezop: Jdi tam, já tebe nedržím. Xantus hned všed k paní do pokoje, řekl k ženě své: Paní, nebudeš se se mnou více hadrovati, ani vaditi, že služebníkův tvých užívám a potřebuji, opravdu utěšeného sobě jsem pacholíka koupil, že naň bude milo pohleděti. Když pak to služebníce paní uslyšely, mněly, že to tak jest, jakož pán praví. I vadily se spolu pravíce: Pán mně muže koupil v pravdě proto, že mi se dnes zdálo. Jiná pravila, že sou mne zasnoubili. Když pak ty děvky tak spolu jedna s druhou švástaly, řekla paní: Kde jest pak ten, kteréhož tak velmi chválíš? Nechejž ho, ať k nám přijde. Xantus vetce: Jest před dveřmi, kažte sem tomu nyní koupenému pacholíku. Když pak ty jiné děvky tak spolu se hadrovaly, jedna mlčíc dolů běžěla a myslila, kdybych já mohla mládence toho zatím sobě míti, když se ony o něho vadí. A přišedší před dvéře, řekla: Kde jest ten koupený služeb[20]číslo strany rukopisuník,