[6v]číslo strany rukopisuv ženskú tvář proměnil, i bude kněze biskupa prositi, aby toho pútníka nedal před se pustiti: „Leč prvé uhodne trojí pohádku, kerúž já jemu vydám. Najprvé otěžte se jeho, které jest najduostojnějšie a najšlechetnějšie stvořenie, ješto je buoh stvořil.“ Odpovie k tomu sv. Ondřej, před vraty stoje, že duše najduostojnějšie a najšlechetnějšie stvořenie jest, kerúž jest buoh stvořil, tak odpovie téj ženě a ona die: „Práv jest na tom. Otěžte se jeho druhé, kde a na kterém miestě země vyšší jest nežli nebe.“ Odpovie pútník: „Tu, kdež Kristus, jenž člověčenstvie na se přijem, sedí na pravici boha, otce svého.“ „Ještě jeho otěžte třetie, jak daleko jest nebe od země.“ Odpovie k tomu pútník a dí tomu poslovi, ješto k němu od téj ženy v tom poselství[r]poselství] poſelſtwie chodil: „Jdiž zase a pověz tomu, jenž tebe sem ke mně poslal, žeť jest on to změřil, padaje doluov s nebe, a protož onť lépe o tom praviti umie nežli já.“ A když tu odpověd posel zase povie, ihned na tom miestě ta žena, totiž ten diábel, kterýž se v ženu byl přetvořil, propadl se a zmizel. A kněz biskup znamenav to, i sezna to, že jej diábel zklamati a k hřiechu přivésti chtěl, a káže toho pútníka před se pustiti. I běží poslové, chtiece jej pustiti, ano ho tu již nebylo. Tu pak ten biskup velice toho želel a přijal za to