[7v]číslo strany rukopisubych tě za muž vydal, neb již dobří lidé tebe k tomu žádají. A protož pověz mi, co jest v tom úmysla tvého.“ Odpovědě otci sv. Barbora nětco hněvivě řkúci takto: „Otče, k tomu ty mne nenuť ani přitískaj nakrátce, neb tobě poviem, žeť já toho neučiním, anižť já muže kterého pojieti miením. Než čistotu svú, tuť chci zachovati až do mého skončenie.“ A uslyšav otec úmysl její, i nechtěl s ní o to tu chvíli mluviti. I stalo se, že otec její v ty časy sebral byl k sobě drahně zedníkuov, chtě stavěti nějakú věži, a rozkázav jim, kterak by měli dělati, dada jim penieze, což k tomu potřebie bylo, i odjide preč do dalekých zemí, že se v několiko časích domuov nevrátí. A pak zvláště byl jim poručil, aby v té věži viece oken nedělali než jedné dvě okně. Tu mezi tím, dokud otec doma nebyl, sv. Barbora často i též scházela mezi dělníky, a zvláště pro nějakú studnici, jakož v ní pokřtěna byla, procházíše se. A když již na to miesto dozdili, kdež okna měla býti, tehda bude jich tázati, proč by jedno dvě okně udělati chtěli. I pověděli jie, že by otec tak rozkázal. Tehdy sv. Barbora die zedníkóm: „Udělajte tři okna, a jestliže otec muoj o to co mluviti bude, nemějte péče, jáť vás z toho vypravím.“ I učinili zedníci tři okna u věži po jejie rozkázaní.