[8r]číslo strany rukopisuA když dielo bude dokonáno, vráti se otec jejie zase domuov a uhlédav, že tři okna u věži udělána, i bude o tom z zedníky nětco horlivě mluviti, proč by mimo jeho rozkázaní tři okna udělali. Odpovědí, že by dcera jest jeho[v]jeho] gegeho to třetí okno kázala jim udělati. A když s ní otec o to mluvil, kterým by to úmyslem učinila, odpovie jemu řkúci: „Dobře sem učinila, neb tři okna znamenají trojici svatú, boha otce, syna i ducha svatého, jenž osvěcují všelikého člověka na tomto světě. A viera křesťanská to tak držie, abychom jednoho boha v trojici a trojici v jednotě následovali. Neb buoh otec i syn i duch sv., to jest jeden buoh.“ A slyšev otec od nie takové řeči, rozhněva se velice, a vytáhna meč svuoj, chtieše ji zamordovati. Ale sv. Barbora stúpi jemu na stranu a ihned božím zjednáním rozsedne se věže při jednéj straně tak, že svatá Barbora prostraně jíti mohla, kamž chtěla, a hned se zase sstúpi, že otec za ní jíti nemóže. I jide upřiemo k nějakéj hoře, chtieci se před otcem skrýti, i ulehne v jeskyni pod nějakú skalú. Potom pak otec vseda na kuoň, i jede jie pilně hledati, a jeda cestú, přijede k jednomu pastýři i bude ho tázati, pominula li by tady jaká děvečka, i nechtěl jemu pastýř ten o ní nic pověděti. I jede opět dále.