[194v]číslo strany rukopisu {tiše v srdci svém}marginální přípisek mladší rukou zachovavše[afr]zachovavše] howawſſe. Velmi pokorně andělu[afs]andělu] an[346]opraveno mladší rukou odpověděla[aft]odpověděla] diela[347]opraveno mladší rukou řkúci takto: „Aj, dievka {páně, staniž}marginální přípisek mladší rukou mi se vedlé slova tvého.“[348]L 1,38 A k Alžbětě [řekla[afu]]text doplněný editorem; řekla] kla[349]opraveno mladší rukou: „Neb vzhlédl hospodin na pokoru dievky své.“[350]sr. L 1,48 Jako by takto řéci chtěla: Tu čest a tu milost, kterúž mi od pána boha zvěstujete a pravíte, toť mi nepřicházie skrze svatost života mého ani mým zaslúžením neboli pro mú čistotu, ale skrze pokoru srdce mého, jenž na svém srdci mám. Kterúžto pokoru chválí svatý Bernart řka takto: „Nebude člověku ctnost počtena za pokoru, jenž se v chudobě děje, že často člověk v své chudobě pro núzi pokoren bude, příklad.“ Ale mnohem větčie a nečastá ctnost býti pokornú při velebnosti a při veliké cti neboli při takovém duostojenství[afv]duostojenství] duoſtogenſtwie, jako jí bylo zvěstováno, že má býti matkú božie, paní anjelská a královnú nebe i země, nic se tím nechlubila ani velebila, než viece a viece se v tom pokořila, kterúžto pokorú přitáhla jest toho mocného velebného pána boha z výsosti nebeské v svój život panenský vzetie. A druhé svědectvie jejie svaté pokory, to se shledává v jejiem mluvení[afw]mluvení] mluwenie. Neb tak svatá a tak rozumná, všelikým písmem[afx]písmem] pieſmem osviecená, velmi řiedko slyšená, by řeči hustila nebo by o čem často rozmlúvala, ale mlčením pokoru svú vždy jest přikrývala. A protož o jejiem mlčení takto mluví[afy]mluví] mluwie svatý Bernart, že ve všem písmě[afz]písmě] pieſmie těch čtyř evanjelist, jestliže právě pamatujem, neshledáváme, by panna Maria viece než po čtyřikrát promluvila. Jednú k anjelovi, když řekla: „Aj, dievka páně, staniž mi se podlé slova