[195r]číslo strany rukopisutvého.“[351]L 1,38 A druhé[aga]druhé] d[352]opraveno mladší rukou {slovo mluvila jest k Alžbětě, matce}marginální přípisek mladší rukou svatého Jana Křtitele[agb]Křtitele] krz[353]opraveno mladší rukou, {když ji navštívila. Neb skrze její}marginální přípisek mladší rukou navščievení {radovalo se to nemluvňátko, ještě}marginální přípisek mladší rukou jsa v životě matky[agc]matky] mat[354]opraveno mladší rukou, {a poznalo Krista, pána}marginální přípisek mladší rukou svého. Pak při téj chvíli[agd]chvíli] c[355]opraveno mladší rukou {panna Maria, chtiece}marginální přípisek mladší rukou pána boha tím viece vzchváliti[age]vzchváliti] wz[356]opraveno mladší rukou, {řekla: „Velebiž}marginální přípisek mladší rukou duše má hospodina a zradoval se duch muoj v bohu, spasení mém.“[357]L 1,46–47 Třetie řeč nebo slovo mluvila jest k svému synu, když již dvanácte let stár bieše, když s ní a s Jozefem do Jeruzaléma k hodu velikonočniemu byl šel, ješto ho byli poblúdili a ztratili a potom ho třetie den tepruv zase našli. Tu jest panna Maria k svému synu řekla: „Synu, cos nám učinil, tak já a otec tvój, žalostni jsúce, hledali sme tebe.“[358]L 2,48 Čtvrté mluvila jest k svému synu a k apoštolóm na svadbě a řkúci: „Synu, vína nemají.“[359]J 2,3 A pak k apoštolóm řekla: „Což kolivěk syn muoj vám die, to učiňte.“[360]J 2,5 A toť jsú ta čtyři slova, kteráž evanjelisty pokládají, ješto je panna Maria své dni mluvila. A ta jistá jejie čtyři slova byla jsú velikéj moci, takže k každému slovu zvlášče div se stal. Neb k prvniemu slovu, když anjelově řeči svěřila a řkúci „ej, dievka páně“, tu pán buoh v jejím životě přijal člověčenstvie a člověkem buoh učiněn jest. K druhému slovu, ješto k svaté Alžbětě, přietelkyni své, mluvila, svatý Jan radoval se v životě svéj matky, ještě se nenarodiv. K třetímu slovu, jakož k synovi řekla „synu, cožs učinil nám“, tak buoh poslušen byl člověka, totižto syn matce, jemužto poslušno jest všechno stvořenie. K čtvrtému jejiemu slovu, jakož na svadbě mluvila: