[189r]číslo strany rukopisunebylo znáti. A potom káže ji do žaláře uvrci, aby tu dvanácte dní bez jiedla a pití chována byla. A to všecko milá svatá Kateřina pro jméno božie pokorně a mile trpěla, vzpomínajíc na ta slova, kteráž píše svatý Pavel řka: „Nemo coronabitur nisi qui legitime certaverit.“cizojazyčný text[307]2 T 2,5 Žádný nebude korunován ani odplaty vezme, než ktož řádně a statečně bojovati bude. Ale protiv tomu zase běda bude všem těm, jenž se malému pokušení[adj]pokušení] pokuſſenie zprotiviti ani obrátiti nemohú, poněvadž tak mladá panenka toliko mukami, toliko protivenstvie svítěziti mohla. Ale čím to bylo než velikú láskú, ješto k milému bohu ústavně měla! Povýšil jie také pán buoh nad jiné svaté v jejiem učení[adk]učení] vczenie. A to se dobře shledalo a ukázalo na králové a na tom kniežeti Porphyriovi, kteréhož svatá Kateřina učením svým na vieru křesťanskú obrátila a duše jejich k milému bohu poslala. Neb čte se dále o jejie svatém životě, když Maxencius pro některé své potřeby s země na několiko dní odjel, tehda zatím králová, pojemše s sebú to knieže Porphyria, i jde tam k tomu žaláři, v kterémž svatá Kateřina seděla. A když tam vstúpili, viděli žalář jasným světlem osviecený a anjela svatého léčíce rány jejieho těla svatého. Tu jim svatá Kateřina počala mnoho praviti o pánu bohu a o království[adl]království] kralowſtwie nebeském, až oba, totiž královú i to knieže s jinými dvěma sty rytieři, na vieru jest obrátila, prorokujíci jim, že by také pro jméno božie muky trpěti měli. I seděli tu s ní, rozmlúvajíc až do puolnoci. A knieže Porphyrius, zname[189v]číslo strany rukopisunaje