[188r]číslo strany rukopisuKateřinu přivedli před ty jisté mistry, tehda die ciesařovi a řkúci takto: „Nestydíš[adb]„Nestydíš] neſtydieſs se toliko mudrcuov a mistruov protiv jednéj dievce povolati, jimžto za jejich práci, jestliže protiv mně svítězí, dary slibuješ dáti, abych se s nimi hádala, a mne pak bez odplaty nutíš[adc]nutíš] nutieſs k tomu? Avšakž nic toho já netbám. A ač ty mi toho neodplatíš[add]neodplatíš] neodplatieſs, ale pán muoj Kristus, jenž jest naděje a koruna všech proň bojujících[ade]bojujících] bogugicziech, ten buď mi za to muoj odplátce.“ A když svatá Kateřina s těmi mistry mluvieše a jejich bohy zjevně hanějíci a dovozujíci písmem[adf]písmem] pieſmem svatým, že jsú čerté a diábelské nástroje, tehda tito, nevědúce protiv takovým pevným duovodóm co odpověděti, všichni jsú umlkli, jako by zněměli a jako by mluviti neuměli. A viděv to ciesař, rozhněva se protiv takovým pevným mistróm i bude jim velmi horlivě přimlúvati. I die k nim řka: „Však jste dřieve pravili, že by jeden z vás chtěl ji přehádati! Kterak to pak jest, že vás toliko jediné dievky svú múdrostí přehádati nemuožete a tak hanebně jednéj dievce dáte se umluviti a přemoci?“ Tehda jeden z těch mistróv die ciesařovi řka: „Ciesaři, aby to věděl, což sme kdy s kterým člověkem oč mluvili, každý od nás byl přemožen a přehádán. Ale tato dievka, z niežto duch svatý mluví, ta jest nás přemluvila pravým duovodem, že protiv Kristu, jejiemu obránci, něčehož nesmieme řéci, aniž umieme co protiv tomu mluviti. A leč ty aneboli tvoji