[167v]číslo strany rukopisuanebo vaši smrt a umučenie.“ Tehda apoštolé svatí k lidem toho města a k těm biskupóm takto dějí řkúce: „Abyšte věděli, že modly vaše plny jsú čertuov, a teď před vámi přikazujem jim, aby odtud vyšli a ty slúpy aby porušili a zetřeli!“ Tehda ihned viděni byli dva diábly černá jako múřenínové, že z těch soch a slúpuov vycházejí. A zetřevše ty slúpy a sbořivše, s velikým křikem a řvaním volajíce, brali se preč odtud. A vidúce to biskupové, ihned řítiechu[272]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „řítili“ se na apoštoly svaté a na tom miestě oba dva zamordovali. Ačkoli veliká jasnost na nebi bieše[273]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „byla“, avšakž taková búře se vztrhla, blýskaní[zc]blýskaní] blizkani a hřímanie, že toho žádný člověk vypraviti nemuož. A pak v tom jistém búření[zd]búření] burzenie chrám rozpadl se a na tré se obořil. A ty dva čarodějníky oheň s nebe spáli jako hlavně. A takovým divem mnoho se opět lidí na vieru křesťanskú obráti. A potom král z Persii, vzem jejich svatá těla, i odnesl je do svého města, tu pak kázal kostel ve jméno jich ustaviti a posvětiti, kdež se pánu bohu a těm svatým apoštolóm čest a chvála dála, a ihned se snad děje pro jejich zaslúženie. A protož chceme li my takéž k téj odplatě přijíti, bojujmež protiv hříchóm a proti pokušení diábelskému a služmež rádi apoštolóm svatým. Nebť oni jsú velikého duostojenstvie před pánem bohem, že den súdný seděti budú v laviciech súdiece dvanáctero pokolenie Israhelské, [v]text doplněný editorem kteréžto