[128r]číslo strany rukopisukterak se jemu na téj púšči přihodilo. Tehda biskup svatý Maximinus vstana, i jde sám do kostela, i najde svatú Maří Majdalenu v kuoře, ano ji anjelé svatí mezi sebú drží a dva lokty ji nad zemí vznesli. A ona složivši ruce, modlila se milému pánu bohu. A když kněz k ní jíti nesměl, i die jemu: „Přistupiž sem, milý otče, blíže a neliknuj se dcery své.“ I přistúpil, ano tvář jejie svietí se jako slunce. Tehda tu velmi nábožně a pokorně zpoviedavši se tomu biskupu, i přijala od něho tělo božie. A tak povzlehši před oltářem, i skonala a dala pánu bohu svú milú duši. Tu pak svatý Maximinus velmi poctivě pochoval jejie tělo svaté. A tak ta milá svatá Maří Majdalena dokonala život svój. Pak mnohoť jest divuov živa jsúci činila i také po smrti na tomto světě, o kterýchž by bylo dlúho praviti. A protož ať bych vám tesknosti neučinil, povstanúce nahoře[164]slovo přeškrtnuto mladší rukou, nadepsáno cosi nečitelného, poručme se najprv milému pánu bohu a potom miléj svaté Maří Majdaleně, vzpomínajíce[ri]vzpomínajíce] wzpomienagiecze na její svatý život. Prosmež ji tím pílnějí[rj]pílnějí] pielniegi, ať nás naučí, kterak bychom hřiechy své měli oplakati a jich želeti a pokáti se jich mohli. A pokajíce se, těch se nedopúščeli a budúcích[rk]budúcích] buducziech hřiechuov tím snažnějí se vystřiehati mohli. Aby každý z nás při svém skončení[rl]skončení] ſkonczenie duostojně [128v]číslo strany rukopisuslyšeti mohl ta slova, kteráž téjto svaté paní řečená jsú: „Odpúštějí se tobě hřiechové mnozí!“ K tomu nám všem dopomáhaj buoh otec i syn i duch svatý i milá svatá Maří Majdalena. Amen.
Laurencycizojazyčný text
Dnešnieho dne máti naše cierkev svatá a my, křesťané, synové jejie, pamatujem a obchodíme hod milého svatého Vavřince, toho duostojného mučedlníka božieho, o jehožto životě a umučení[rm]umučení] vmuczenie, jiných řečí nechaje, vám dále praviti budu. Svatý Vavřinec, jakož o jeho životě píše Johannes Beleth, byl jest rodem z Hispánie, a jsa jáhnem posvěcen na třetie svěcenie od svatého Sixta, do Říma byl jest přiveden. Neb svatý Sixtus, jakž jest byl do Hispánie zašel, i hledal tu v Hispánii dva mládence, to jest svatého Vavřince a přietele svatého Vincencie. A seznav, že jsú dobrých obyčejuov a života svatého, pojal je s sebú do Říma. I ostal tu v Římě svatý Vavřinec s svatým Sixtem. Než přietel jeho svatý Vincencí, pobyv tu s nimi několiko časuov, i vrátil se zase do Hispánie. A tu potom za ciesaře Diokleciana, velikými a rozličnými mukami umučen jsa, život svuoj skonal. A pak svatý Sixtus milého svatého Vavřince učiní arcidiakonem
