cho[131r]číslo strany rukopisuváš?“ A když svatý Vavřinec jemu na to nic neodpovie, podá jeho dále vládařovi svému Valerianovi a poručil jemu, aby svatý Vavřinec jedno sobě volil, nebo poklady vydal a modlil se bohóm jich, anebo aby muky rozličné trpěl. A ten pak Valerianus podal ho dále Ipolitovi u vězení[rs]vězení] wiezenie, jenž svatého Vavřince i s jinými mnohými křesťany do žaláře vsázel. I bieše tu v žaláři s nimi u vězení někaký pohan Lucillus tak řečený, a ten v tom vězení sedě, vyplakal byl sobě oči, že nic neviděl. Jemužto svatý Vavřinec slíbě, jestliže by vieru a křest přijíti chtěl, že by jemu božie mocí zrak chtěl navrátiti. A tak ten slepý Lucillus bude prositi, aby ho pokřtil, a svatý Vavřinec vzem vody, i vleje na jeho hlavu a pokřtie ho ve jméno božie, a ten slepý ihned prozřel[rt]prozřel] przozrzel. I šlo k němu mnoho jiných slepých, kteréž svatý Vavřinec všechny osvěcoval. A viděv to Ipolitus, i die jemu řka: „Vavřinče, ukaž mi poklady!“ Odpovie jemu svatý Vavřinec: „Ó, Ipolite, kdyby chtěl v pána mého Jezukrista věřiti, jistě ukázal bych tobě poklady a podlé toho i věčný život tobě slibuji.“ Tehdy die jemu Ipolitus: „Když bych to skutečně shledal, jako ty pravíš[ru]pravíš] prawieſs, chtěl bych tebe já v tom poslechnúti.“ A ihned téj hodiny Ipolitus uvěřil jest a dal se pokřtiti se všie