[105v]číslo strany rukopisujeho potřikrát zapřel?“ Na to nám mluví svatý Řehoř, že se to proto stalo, aby svatý Petr, jsa hlavú jiných lidí, vzpomínaje na svú křehkost a na své viny i na hřiechy, tím větší slitování a milosrdenstvie také měl s jinými hřiešnými a k jejich rozhřešení. A ačkoli svatý Petr na tom se zapomenul, avšak potom milost u pána boha získal a uprosil. A protož dán bude svatý Petr na příklad prelátóm, kněžím a těm, ješto jiné zpravovati mají, aby od něho naučenie vezmúce, k svým osadným tím milosrdnějšie byli. A tiem také obyčejem neporučena jest moc kněžská anjelóm, ale lidem jakožto sv. Petru a náměstkóm jeho, to jest kněžím. Neb by taková moc anjelóm byla dána, jenž hřešiti nemohú, tehdy by anjelé nebyli tak milosrdní a chtěli by každého hřiechu bez milosti mstíti. Ale poručena jest lidem, a ne všem také lidem, než jedné samým kněžím, aby kněz, jakžto člověk sám sebe v svých nedostatciech a hřieších znamenaje, pak k cizím hřiechóm tím většie měl smilovánie a utrpenie. A protož nemají býti voleni preláti, biskupové a kněží neumělí, ale rozumní a múdří, aby uměli rozeznati nehody a hřiechy lidské. Již bych já také řéci mohl: „Divíš se tomu, že svatý Petr potřikrát pána Krista zapřel. Ale tomu se nedivíš[ni]nedivíš] nediwieſs, že ty ho ne třikrát, ale na tisícekrát[nj]tisícekrát] tiſieczkrat v roce zapříš!“ Neb praví sv. Bernart: