[104v]číslo strany rukopisugruntfešt viery křesťanskéj. Neb Kristus jednoho času tázáše[113]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „tázal“ se svých apoštoluov takovú řečí, jakož v dnešním[nf]dnešním] dneſſniem čtení stojí psáno, řka k nim takto: „Koho pravie lidé, jenž by byl syn člověka, totiž panny Marie?“ I odpovědie jemu řkúce: „Mistře milý, někteří lidé pravie o svatém Janu Křtiteli pro svatost života jeho, jenž tak svatý život vedl, že mnozí lidé měli ho za Krista. A někteří pak praví o Eliášovi pro zjevnost moci jeho. Neb Eliáš byl tak mocný u pána boha v svých prozbách, že oheň na veliké, mocné lidi z nebe posielal. Také se modlil pánu bohu a uprosil, že déšť tři léta pořád a šest měsiecuov nepršel. A potom opět uprosil jest, že déšť bieše[114]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „byl“ k utěšení[ng]utěšení] utieſſenie lidskému. Někteří praví o Jeremiášovi pro dokonalost milosrdenstvie, neb Jeremiáš tak byl velmi milosrdný, že lidských hřiechóv častokrát plakal. A někteří praví, že mají za Krista jednoho z prorokóv, totiž Elizea, pro hlubokost múdrosti jeho.“ To byla odpověd apoštolská na Kristovo otázanie. I die k nim dále pán Kristus: „Ale vy pak, moji mladší, zač mě máte, totiž koho vy mne pravíte, že bych já byl?“ Jako by řéci chtěl milý Kristus: „Vám sem zjevil to vše, což sem od svého otce nebeského slyšal, a měli byšte o mně lépe věděti nežli jiní lidé.“ Tehda svatý Petr jakožto knieže a hlava apoštolská, s žádným se neporadiv ani se potázav, tudiež nemeškaje, die nadhlas zjevně řka takto: