potřebie, totiž aby se pánem bohem pokoj měl, s svým bližním a sám s sebú. Se pánem bohem máš pokoj míti, aby ty jeho úplně poslušen byl a mimo jeho vuoli aby nic nečinil, z bližním svým, aby jemu bezpráví odpustil, sám s sebú, aby žádosti tělesné statečně odolal. I praví znamenitě „blahoslavení pokojní“, abyšte věděli, že jiní slovú pokorní a jiní pokojní. O pokorných neboli o tichých prvé jste slyšeli, ale pokojní slovú ti, jenž k opravě, k zachování a k jednání pokoje jako sám k sobě i také k jiným pilnost svú, což najsnažnějí mohú, činí a jednají, jimžto války a nesnáze míly nejsú. Ale k rušení pokoje paterá věc překáží jakožto války, nesnáze, búřenie, neposlušenstvie a truchlosti. A protož ti slovú pokojní, jenž k uložení válek a k roztržení nesnází v ukrocení búře, v upokojení nezbednosti a v uklizení truchlosti svú všie snahú se vkládají, aby to staveno bylo. A takoví jsú praví synové božie, jakož sám Kristus o takových praví a řka, že synové božie nazváni budú, totiž od lidí života nynějšieho, od múdrých v súdu a v práviech. Jakož psáno v knihách Múdrosti, capitulo 5.cizojazyčný text: „Ej, jak jsú počteni v číslo synuov božích!“ A od pána Krista nazváni budú synové v odplatě věčné, když pán Kristus die: „Podlé požehnánie otce mého přijměte královstvie vám připravené jako synové na věky věkóm.“ Osmé a poslednie blahoslavenstvie vymlúvá také pán Kristus na skonánie čtenie svatého řka takto: „Blahoslavení, jenž protivenstvie trpie pro spravedlnost a ne pro zlost jako ukrutníci zlí neboli lúpežníci.“ O kterýchž praví svatý Petr v své první Kanonice, capitulo 3.cizojazyčný text,