jest světlo, ješto zdravýma bylo jest milé.“ Druhé, aby člověk slunce mohl ohlédnúti, slušie k tomu jasnost, totiž čisté a jasné povětřie. Neb když by v povětří mhla byla, tehda by slunce pro mlhu nemohl viděti. Slušie k tomu také moc taková, aby oči pevně mohl otevříti, sice by nesnadně slunce uzřel. Také o pánu Kristu podobně řéci mohu, jehož písmo nazývá sluncem spravedlnosti; ktož ho zde i také v nebesiech viděti žádá, ten musí míti čistý rozum bez bludu a bez pochybenie, aby o něm jiného nevěděl ani myslel než jako o pravém bohu a pravém člověku. A protož kacieři a pikharti, ti nevidí pána boha, neb oko srdce jejich skrze rozličné bludy jest slepé a temné. O takových psáno v knihách Múdrosti, capitulo I.cizojazyčný text: „Zlost jejich oslepila jest je.“ Potřebie jest také, abychom pána Krista – to milé a jasné slunce – viděti mohli, jasností čistú bez přimiešeného lakomstvie všelikého. Neb jistě lakomstvie jest oheň z dýmem smiešený, jenž oko našeho srdce jakožto mhla zastiení a zatemní, že pána boha právě viděti nemuožem. O takovém ohni pána Krista, to pravé slunce, mluví prorok řka: „Připadl oheň, a neviděli slunce.“ Také abychom pána Krista, to pravé slunce, viděti mohli, slušie k tomu, aby člověk srdce své skrze náboženstvie pevně mohl otevříti. Jakož praví prorok: „Okuste a vizte, jak jest vonný a sladký hospodin.“ Sedmé blahoslavenstvie pán Kristus v dnešním čtení vymlúvá řka takto: „Blahoslavení pokojní neb synové božie nazváni budú.“ Na ta slova mluví výklad, že trojieho pokoje neboli mieru člověku jest