O takových chudých mluví svatý Jakub řka takto: „Zdali pán buoh nevyvolil chudých, bohatých u vieře, dědice královstvie svého!“ Jako by řekl: Neb takoví slovú blahoslavení, protože již královstvie nebeské zajisté kúpili sú. A pak ve čtení svatého Matúše mluvě pán Kristus, velebě takové chudé, praví takto: „Všeliký, jenž opustí otce a mateř svú, ženu, děti nebo rolí pro jméno mé, stokrát viece za to vezme a věčný život za to obdrží.“ A protož Kristus k takovým praví: „Nebo vaše jest královstvie nebeské.“ Neřekl Kristus „máte diel v mém království“, ale řekl prostě, že „vaše jest“. Jako by řekl pán Kristus: „Protože ste zbožie a bohatstvie tohoto světa pro mě opustili, mějte za to královstvie nebeské. I muožem podlé této řeči dobře srozuměti, že pán Kristus nemiení všech chudých, totiž těch, kteříž před kostelem sedají neboli kteříž po vsech sem i tam žebříc chodí a lidskú alnužnu berú, neb takoví dobrovolné chudoby nenásledují, ale snad bezděčně chudobu trpie. A proto takoví nejsú blahoslavení, leč takovú chudobu, kterúžto pán buoh na ně přepustí, pro buoh mile a pokorně trpie, jehož pohřiechu málo jest těch mezi námi, ješto by v chudobě trpělivi a pokorni byli. A nedarmo pán Kristus radí, abychom toho minulého zbožie přieliš netbali a nemilovali. Neb člověk, kterýž zbožím obtiežen nenie, snáze a lehčeji odjíti muože, kam se jemu zdá. A toho máme duovod a příklad na řeřivých podlé přirozenie svého. Řeřiví, když z těchto krajin přes moře preč leceti miení,