ujímají sobě na jídle a na těle, aby nětco těla svého složili, aby jim těžkost v jejich letu nepřekážela. Takéž dokonalí a svatí lidé, chtiec přes moře tohoto světa preč leceti, znamenajíce, že jsú obtíženi některými věcmi, ješto by jim překážeti mohli na moři, složie s sebe těžkost bohatstvie a zbožie počasného příkladem milých svatých apoštoluov, jenž jsú milému Kristu řekli: „Ej, toť jsme všeho nechali a následovali sme tebe.“ A protož múdří nestáli sú obecně o zbožie, nébrž pravili, že by nemúdří byli ti, jenž bohatstvie neopustili, aby k múdrosti mohli přijíti; takéž zajisté nemúdří jsú ti, jenž počasného zboží opustiti netbají, aby nebeského mohli dosáhnúti. Šalomún múdrý, ačkoli jemu od pána boha volení bylo dáno, aby prosil, zač by chtěl, avšakž neprosil za bohatstvie, ale prosil jest za múdrost. A jakož podlé přirozenie žádné zvieře a žádný pták nemiluje zlata ani střiebra kromě koby, toho ptáka, aniž také ptáčat svých chová, dokudž na nich peří nepočne černati, takéž jedné sami lakomci a lichevníci, kupci a dráči penieze a zlato milují a v zemi je chovají, aby nebylo nalezeno. A takoví také pak dietek svých nemilují, leč jim podobni budú, totiž v chování peněz, v braní lichev, v lúpeži a v krádeži, jakož otcové jejich jsú činili. A protož takovým nebude dáno královstvie nebeské, ale budú z něho vyhnáni jako koba, jenž byl z archy puštěn a ostal na mrše a nevrátil se zase do archy. To o prvním blahoslavenství.