naším nahrazením, a proto volají. I vzali jsú na to odpověd nebeskú, že jim řečeno: „Ještě shovějte malú chvíli, až naplněno bude číslo bratruov vašich“, kteréžto číslo žádnému jinému než samému pánu bohu svědomo jest. Neb jakož podobno nenie, aby kto tak múdrý a tak mistrný byl, jenž by změřiti uměl výsost nebeskú a širokost zemskú a hlubokost pekelní, anebo zčísti právě mohl piesek morský a krópěje dčové a hvězdy, jenž na nebi jsú, než sám pán buoh, jenž ty i jiné věci spravuje a jedná k své božské vuoli, a svú božskú mocí a múdrostí všecko z ničehož stvořil. Takéž nenie podobné, by kto číslo božích svatých uměl rozhodnúti než jediný sám pán buoh, s nímžto takoví svatí v jeho příbytku ústavně bydlí a přebývají. Avšakž jakož svatý Jan v dnešní epištole neúplně počítaje pokládá, najprv sto a čtyrydceti a čtyry tisíce popsaných. A potom praví: „Viděl sem zástup tak veliký, jehož žádný zčísti nemóže.“ Ale proč k takové radosti a k takovému veselí kázaní a zpievaní máme? Protože se děje na bezpečném, čistém a blahoslaveném miestě v domu božím, totiž v příbytku nebeském, v němžto žádný jiný, jedně sami blahoslavení a vyvolení božie bydlé. O kterýchžto ten slavný prorok David znamenaje přítomně nynější biedu tohoto světa. A protiv tomu znamenajíce věčného blahoslavenstvie, mnoho rozkoše, všem těm ke cti, jenž ho již jsú