vstúpila. To jiné panny uslyševši, domuov se vrátily. Ale milá panna Maria, ta se jest omluvila řkúci takto: „Na to sem tuto dána, abych bohu slúžila, a také manželstva mně třeba nenie, aniž jeho žádám, neb sem silně bohu svú čistotu slíbila.“ To chrámový biskup uslyšav, na srdci se zamúti, a tak die sám k sobě řka: „Neviem, co mám tomu učiniti, s jednéj strany tomu písmo chce, aby což kto bohu slíbí, aby to člověk bohu plnil.“ A z druhé strany proti ustavení dávních starost jejich ji v chrámě nechati nesměl. Proněžto sobě umyslel všech mudrcuov. Najprvé zákonských zvláště k sobě jest pozval, a tak chtě se s nimi raditi, co by z toho bylo učiniti. A když se k hodóm všichni sešli, v téj radě na tom jsú zuostali, aby se všichni bohu na modlitby dali, za to pána boha pílně prosiec, aby jim ráčil pán buoh zjeviti, co by oni z toho měli učiniti. A když tak na modlitbách oni stáli, i přišel jim hlas řka: „Vizte, coť jest Izaiáš prorokoval, toho se vy držte: Vymkne prut s kořene Jesse a květ z kořene vzende a odpočine na něm duch božie.“ A to všichni uslyševše a tomu srozuměvše, přikázali, aby všichni příbuzní z národu krále Davidova, ješto v manželství ještě nebyli, aby každý svuoj prut do chrámu přinesli, a čí by prut z nich prokvetl, to by byl ten, jemuž by panna Maria měla oddána býti. Mezi nimižto byl jeden z národa krále Davidova, jemužto jméno bylo Jozef, muž