protož židé, vidúce jeho velikú moc, byli by jej králem udělali. Nebo měli sú většie pečlivost o královstvie zemské nežli o královstvie nebeské. Jakož pohřiechu i nynie tyto časy nalézá se to mezi lidmi, že viece stojí o zemské věci nežli o nebeské. Jakožto sedlák celý týden bude pracovati a dělati velmi pílně, ráno vstane a nerad by zmeškal jediné hodinky. Ale o nebeské věci pohřiechu když má pracovati jednú v témdni, ještě se jemu zdá těžko do kostela jíti. Ú, běda každému takovému, ktož tak zapomíná na svú duši. Nebo což těchto časných věcí naděláš, toť všecko zde ostane, nic s sebú nevezmeš. Strach pohřiechu by takovým lidem, kteříž toliko zemských věcí hledají a na svú duši zapomínají, by jim nebylo řečeno, jako onomu bohatci řečeno jest, kterýž také o zemské věci pracoval a již byl mnoho zhromáždil a stodoly své rozšieřil a hojně do nich navezl. A řekl sám k sobě: „Hoduj, duše má, nebo máš na mnohá léta zhromážděného zboží dosti!“ A to jedné sám sobě myslil, a k tomu myšlení ihned řečeno jemu: „Ó, blázne, blázne – tuto noc diábel vytrhne tvú duši, a což jsi zhromáždil, čí to bude!“ Takovým všem to řečeno bude, kteřížto ve dne i v noci vždycky hledie přílišného zbožie tohoto světa a na svú duši zapomínají. Ale každý člověk dělný má tu opatrnost míti, že časem má také hleděti, čím by byl živ, a také časem má jíti k službě božie a má svého spasenie hleděti, aby byl