na púšť odeslal, ale vždyť ho vám ukáži. A když ho uzříte, nebojte se, než takové znamenie, jako sem na tomto kameni napsal, takovým se každý na čele svém znamenaj.“ Tehda ukáže jim múřenína černějšieho než keré saze, s ostrú tváří, z dlúhú bradú, a vlasy až na nohy sahají, oči ohnivé jako železo ohnivé a z ust vypúščeje plamen jako s síry připravený, řetězy ohnivými svázaného. I die tomu čertu anjel svatý: „Proto žes apoštolovo přikázanie učinil a žes všechny modly v chrámě porušil a pokazil, rozvieži tě, aby šel na takové miesto, kdež žádný člověk nebydlí a aby tam byl až do dne súdného.“ A když již rozvázán a prost bieše, s velikým hřmotem a řvaním zminul, že ho potom žádný viece nevídal. Ale anjel boží, ten se zase do nebe bral, ano naň všichni lidé hledí. A tak král z ženú svú i s dětmi i se všiem lidem pokřtil se a přijal vieru křesťanskú, a opustiv královstvie, přikázal se svatému Bartoloměji, i bude jeho učedlníkem. A znamenavše to biskupové, jenž v chrámě posluhovali, sebravše se i jdú spolu všichni k bratru královu, jemužto řiekáchu Astrages. I žalovali jsú králi řkúce, že chrám bohuov našich zrušen, modly pokaženy a zetřieny jsú. A kterak král Polimius, čáry svatého Bartoloměje zklamán jsa, přijal vieru našim bohóm protivnú. Slyšev to Astrages král od biskupuov tyto řeči,