tiem všiem sě kála. A tak dí i svatý Pavel: Jakož jste údy těla svého poddali byli hřiechu, aby slúžili jimi nepravosti, tak je poddajte spravedlnosti! Ale tak jest pohřiechu, jakož die svatý Ambrož: Snáze by ty nalezl, ješto nevinnost zachovali, než ty, ješto hodným pokáním učištěni. Protož strach těžšieho pokánie v ohni čistce onoho světa.
Třetie nebesa byla otevřiena, když kamenován svatý Štěpán, jakož to dnes čtem. To nám ukazuje, že všem mučedlníkóm, ješto pro Bóh v kostele jsúc, svú krev prolí, život svuoj dadie, hotově jest nebe otevřieno. Pro něž drahá jest jich smrt před Bohem. A pravé jest, ktož pro Bóh svuoj život dadie, aby ihned v Boze jměli život. Ale že nynie, jakož die svatý Řehoř, nedie Bóh: Umři. Ale die: Umrtvi pro mě své tělesné a světské žádosti, protož li nenie té cesty, aby byla nám, když bychom šli po ní, ihned nebesa otevřiena? Jmáť i pokoj své mučedlníky. Jsúť ty větší, ješto v čas pokoje křesťanského mohú k mučedlníkové odplatě podobny býti. Móžem býti mučedlníci, ač nás netepe nikto mečem. Neb pokoj náš jmáť také své muky, ač šíje pod meč neposkytne, ale mečem duchovním tělesné žádosti mrtvíme.
A zvláště ve trojí věci v čas pokoje móžem podobnost jmieti k mučedlníkóm: jedno jest tělesné utrpenie, druhé lítost núze bližnieho, třetie křivdu sobě učiněnú strpěti pro Bóh. V tom trém hyne krev v člověku, ješto mečem prolita bývá v mučedlníku. V utrpení tělesném, ač kto pojednú krve neprolí, však ji vytahuje ponenáhlu. A die svatý Bernart: Jest to jakés mučedlničstvo a prolitie krve v ústavném tělesném utrpení; ač jest než to, ješto údy sekají, méně hrozné, ale že sě dlí, tiem jest těžší. A to jest těm hodné, ktož nemohú pojednú své krve proliti pro Krista, aby menším, ale s prodleniem těžším mučeniem ji prolévali. Druhé lítost núze bližnieho vrovnává sě mučedlničstvu; neb ktož srdečně lituje koho v núzi jeho a v zámutku trpí s ním. A o tom obém die
