z vody, nebesa byla otevřiena.
Druhým jsú nebesa otevřiena, ješto ač jsú sě opět hřiechem po prvniem křtu zšeředili, ale učistie sě pokáním pravým. A to učištěnie jest křest druhý a móž býti opět a opět, kolikrát by koli hřiešný věrně pykal své závinny a pokáním hodným učinil dosti. A to jest v onom vidění svatého Petra znamenáno, že pokáním učistilým jsú nebesa také otevřiena. Neb jakož tam v onom prostěradle čistá byla zvieřata i nečistá, a řečeno bylo jemu, aby zabie jedl a neřekl, by nečisté bylo, co jest Buoh učistil, a tak to prostěradlo se vším tak v nebe vzato: takéž jsú v cierkvi svaté i nečistí, ale když pokáním budú učištěni a jako zabita v nich bude nečistota, nemá býti řečeno, by nečistí byli, ješto jest je Buoh tak učistil; neb i tiť budú do nebes vzeti. Ale ne lecjakés má pokánie býti, ješto by nebesa ihned otevřelo. Máť hodné býti podlé miery, počtu a váhy prohřěšenie. A dieť Písmo: Skrze něž jest kto hřešil, v tom má trpěti. A opět psáno v Apokalypsí, jelikož sě jest vzvýšila byla, tolik múk dajte jí! A také králová Hester dala jest příklad pokánie pravého; čte sě o ní, že trháním svých vlasuov z sebe ta miesta naplnila, na nichž byla vesela bývati obykla někdy. K témužť dává příklad i svatá Maří Majdalena, že jakož bujejíc zjevně hřešila, takéž zjevně v pokoře kála sě. Své znajíc šeredstvo, ne spředu před obličej Syna Božieho přistúpila, ne šíje sě jeho chytila, ale szadu k nohám padla. Hlavu svú, ješto ji vzhuoru nesla v své hrdosti, sklonila k nohám Ježíšovým v svém pokání, a jakož bujně svuoj vešken život vzhuoru nesla, tak vším tělem k zemi padla. Mnohokrát očima hleděla smilně, tuto v pokání hořké slzy prolévala; dráždila k smilstvu vlasy svými, tuto jimi nohy třela Syna Božieho, nechrániec jich a nelitujíc; usty hrdé mluvila řeči a smilné, smilně sě jimi uškrvajíc, a tuto jimi prašné nohy celovala; tváři své činila pohodu drahými mastmi, tuto je nelitujíc, nohy mazala Syna Božieho; a tak, čímž hřešila,
