mé jho na sě; nebť jest pochotné mé jho a lehké mé břiemě. Učte sě ode mne; nebť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí dušiem vaším. Divné jest, jinde die Kristus: Uzká jest cesta, ješto vede k životu. A tuto die že jest lehké břiemě jeho a pochotné jhu jeho. Ktož by právě srdcem byl pokoren a tichý, sklidný, jakož on velí sě nám učiti od sebe tomu, jistě proti světa tohoto břemeni lehké by Kristovo břiemě bylo. Pochotnějie by bylo milostí jako jhem spřieci sě s Kristem, nežli sě milostí spřieci s tiemto světem. Ó, jakť těžce pyšní, hrdí podlé světa trpí hrdého protiv sobě! A zdali jest lehko srdci hněvivému, aneb kteréž závist mučí? Aniť jest lakomstvu slúžiti lehko. A obžerná lakota zdali těžkosti neučiní? Ano dějí lékaři, že viece jich ztepe než meč. A hubené smilstvo nestydaté cti zbavuje, žalost přivodí. A kto by početl všicku těžkost těch břemen, ješto ulehly k tomuto světu! Co jest mezi nimi neupřiemosti, nevěry, lsti, dalekých úkladuov! Co jinakého ukázanie, nežli j’ v srdci, mienímť tak dobře mnichy aneb jeptišky, jako i jiné, když milují ty světské věci; a co lopoty a práce, sbožie dobývajíc nebo přátel, co a pak najposlé jiné skonánie nalézá ta člověk mnohokrát na světě, než sě jest nadál, by sobě přivedl, a po těžké práci odpočinutie nenalezne ijednoho! Ale strach Božieho hněvu pro také marnosti pracovati! Ale ktož by byl pokorný srdcem a sklidný a věrně, upřiemě přijda ku Pánu Kristu, připřěha sě k němu jako jhem milosti, a vzal břiemě jeho na sě – pravdu, vieru a šlechetnost – lehčejší by vzal břiemě, než jest břiemě tohoto světa milovníkóv a milovnic. A to jho milosti s ním jedné svú pochotností oblehčilo by těžkost břemene, a on by pomohl nésti jsa milostivě k člověku připřežen, jako vuol k volu jhem připřěžen bývá. Neb tak die v Písmě ta věčná múdrost: Ktož mě milují, já ty miluji, a má rozkoš býti s syny člověčiemi.