svaté milosti oblehčila by jemu to břiemě a naděje svatá, že po té práci nalezne odpočinutie své duši. A to pracujíc pro světckú marnost, těžké nesú břiemě. A strach najposlé Božieho hněvu pro takú marnost pracovati jen k světské chvále, ješto mine. A kto by vyčetl všicku světských těžkost břemene! Co jest nepřiemosti a jiného ukázanie nežli v srdci; co strachu a bázni za ztrátu zbožie, zdravie neb za to, by sě přietel nepronevěřil, by svým nedómyslem, svú upřiemostí anebo snad pochlebuje přietele nějak nepotratil! Co jest daremnie práce a těžkého potu pro svěckú čest, pro nahromažděnie zbožie, dobytie přátel! A pak ve všem že sě to jinak nalezne skonánie, velím jinačější, než sě jest nadál, a po těžké práci odpočinutie nenalezne. Ó, kto by věrným a ústavným srdcem přišel k Bohu v pokoře a v uklidnosti a vzal Božie břiemě, jak by lepší nalezl pokoj, kdyby jhem Božím připřáhl sě k němu, totiž milostí! Neb jakož jho spřáhá dva voly a drží spolu, takéž milost; a bylo by lehko nésti břiemě jeho pro pochotnost s ním jedné milosti.
Druhé znamenité praví čtenie dnešní a tiem sě počíná, že jest řekl Kristus, a jakož praví svatý Lukáš, projasniv sě veselú tváří řekl to: Chválu tvú vyznám, Otče, že s tyto věci skryl před mudrci, a malým jsi to zjevil; nebť sě jest tak líbilo tobě. Mudrci tohoto světa, ješto stojie po tom, což k světu sluší, v své hrdosti, v své žádosti skryto mají to utěšenie, což pokorní, sklidní v Boží milosti, v pokoji svých duší jmievají jeho ještě i zde, jakož praví svatý Bernart: Mnozí vidie práci naši aneb naše utrpenie, a nevidie útěchy našie. A tak dieše i svatý Augustin: Ó, jak mi jest mílo a pochotno dřevních mých rozkoší světských prázdnu býti! A protož die svatý Pavel: Kto jest múdr na tomto světě, buď nemúdr, aby byl múdr! Mnozí počnú znamenitě slúžiti Bohu, ale tu světskú múdrost držiec v srdci, hrdost a snažnost v žádosti, aby jměli od lidí chválu a přiezen
