proradiv krev nevinnú? Zdali jest netrpěl pokuty svého prohřěšenie, když sě jest sám oběsil? Ale že jest neměl pokorné modlitby k Bohu a žádosti v pokorném duchu Božieho smilovánie, zahynul v ukrutné rozpači v své vinně. Protož chcem li dojíti plného očištěnie svých hřiechuov, želejme své vinny srdcem věrně, a usty vyznajme svú vinnu na zpovědi v ustavení řádu kostelnieho; i polepšme odkladem podobným, sami nad sebú mstiec své vinny, a modlme sě, žádajíc Božie milosti, abychom byli skrze Pána našeho Jezu Krista učištěni, jenž kraluje s Otcem Bohem i s Duchem svatým, věčný Bóh, věky věkóm bez počátka i bez konce. Amen.
Druhá řeč o hromnicích k duchovnějším
Poďte, choďme v světle Božiem! Dřevní řeč mluvil sem o očištění, že hod dnešní slóve očištění Matky Božie; také jest podobné o osviecení nemlčeti, že dnes kostel mnoho svěcmi osvěcujem. A ona řeč dotýkala jest obecnějších a tato bude rozumnějších dotýkati, ješto v duchovenství prospievají. Neb jakož die svatý Bernart, když vezme očištěnie vnitřní oko, ukáže sě jemu světlo a člověk, chtě sě držeti jeho, často nemuož, jsa obtiežen hrubostí těla, musí sě s žalostí sám k sobě navrátiti. A abychom toho světla také zazřeli, máme to učiniti, ješto nám prorok Izaiáš ukázal těmi slovy, jimiž sem řeč počal řka: Poďte, choďme v světle Božiem! Když ta všecka slova spolu vezmem, jako by nás prorok jimi napomínal řka: Jestliže jste velikého šeredstvie hřiechóv sě očistili, chovajte sě tmy, jakožť die Kristus: Ktož ve tmě jde, potkne sě. Ale poďte, choďme v světle Božiem! Neb budem li sě v světle obierati, i prach uzřiec na sobě malých hřiechuov, otřesem s sebe a nepotknem sě s pomocí Boží na veliké. Pakli chcem každé z těch slóv obláště opatřiti, troji věc nám ukáži potřebnú k tomu, abychom mohli zazřieti toho světla: prvnie odlúčiti sě od světa,