některých a k svému stavu nepodobných, mniec, by svú múdrostí přemohli je, až sě odvrátie jako pes k tomu, co jest byl vyvrátil. A protož, kto jest múdr na tomto světě, kdyby chtěl k světu nemúdr býti, pustě od žádostných věcí tohoto světa, nestoje po světu, uklidě svú mysl a v srdce pokoru vezma, tak by múdr byl, maje múdrost přirozenú ku pomoci, a pak […]text doplněný editorem zvláště osviecenie Duchem svatým, ješto jest obvykl na pokojných a na pokorných odpočívati. Neb tak sě jest líbilo Bohu, aby před hrdými, nepokojnými, a ješto úfají své múdrosti, mnohé věci utěšené v duchovniem běhu skryty byly a malým byly, pokorným a uklidným od světského trku, zjeveny a ukázány.
Že pak také dnes volá Kristus v tomto čtení řka: Poďte ke mně všichni, ješto pracujete a jste obtieženi, chci k lidem čeledním řeči také k jich napomenutie podržěti, jak sě mají k Bohu jmieti, jak k své hospodě a jak sami mezi sebú. Neb i v ta prostá, upřiemá a pokorná srdce nahlédá Hospodin svú milostí.
Trojím činem k Bohu má sě jmieti křesťanská čeled: srdcem, usty a skutkem. Najprv máte jmieti své srdce k Bohu, často naň vzpomínajíc, k němu vždychajíc, žádajíc pomoci od něho ke všemu, což činíte, chválu jemu vzdávajíc, obmyšlévajíc, jak v divnéj moci, u múdrosti i v dobrotě učinil vše, což jest, a vše k něčemu užitečně. A také svým hřiechóm, obmeškání máte žádati svým vším srdcem odpuštěnie. A toho, což dobrého má kto, buď Bohu vděčen; neb zdravie, síla, múdrost i štestie, to jest vše od Boha. I mnohé jiné dary Božie má každý některé; ač nezná jich v sobě, však má všech býti vděčen. Neb ač kto co trpí protivného, chce li sám, bude jemu užitečno k spasení věčně, když přetrpí pokorně. A nad to, co jest pracných nemocných, ješto by vzali též rady, jako vy máte! Kto by všel do špitála u Prazě, uzřel by, má li z čeho Bohu děkovati, jakž koli i ti mají dary Božie. Toť jest velmě potřebné
