nezprznilo, budem motci nalézti potracené náboženstvie a chut duchovné múdrosti. Neb die věčná múdrost, že jest mezi myšlením smyslným. A ješto jest řekl Ježíš: Co jest to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že v tom, ješto jest mého otce, musím býti? Tak k tomuto úmyslu chci to slovo obrátiti, jako by ta chut náboženstvie to řekla: I co mne hledáte jinudy? Tuť jsem, ješto přísluší Bohu Otci nebeskému; totiž tu by mě nalezli najspieš. A chceš slyšeti, co zvláště příslušie Bohu? Tak volá k Bohu v modlitbě kostel řka: Bože, jemuž zvláštie příslušie slitovánie a odpúštěti. Z toho pak mnoha k nám jeho dobrodienie pocházejí. A tak nikdiež spieše chuti k náboženství nenaleznem, než rozpomínajíc sě na tak mnohá Božie dobrodienie, jimiž nás jest jako osul. Co jest všem vespolek dal, dává i nad to chce dáti svého rozličného obdarovánie podlé své štědrosti, ješto k tělu příslušie i k duši; co jest pak některým dal mimo obec, jehož ne všem dal; a až i každému dal zvláště nětco mimo jiné. Ktož by v pokojné mysli uměli sě a chtěli na tak veliká a na tak mnohá Božie dobrodienie rozmýšleti, tu by najspieš v Boze sě srdce roznietilo, a nalezl by pochotnost svatého náboženstvie. A toť praví i svatý Augustin, že nic tak nevzbúzie milosti k Bohu, ani v ní co tak drží, jako ústavné mysli o tom přemietanie, co nám činí Bóh dobrodienie a co nám slibuje teprv.
Druhé jest znamenati z tohoto čtenie, jak by jměli milostivě pouzí lidé svým starostám, svým vyšším poddáni býti, když Syn Boží jsa, Ježíš byl poddán svým starostám, jakž Čtenie praví. Ó, by tu příklad vzeli, ktož mají z práva býti poddáni komu! Bieše, praví, poddán jim. Ktož nechce býti pod svým vyšším, ten, že má Boha nad sebú, protivna sobě a boří zpuosob Božieho ustavenie. A odkud v světě tolik zlého, jen že nechtie z milosti býti pod svými vyššími ti, ješto by jměli pod nimi býti? Toť příslušie k nebezpečným časóm, jakož die svatý Pavel, že budú neposlušné svých starost děti, budú hrdy, vznešeny.
